Jerry Seinfeld a autismus – napsal John Robison

Sdílejte: 
 
Ležérní prohlášení Jerryho Seinfelda, že by „mohl být na autistickém spektru“, vyvolalo v autistické komunitě obrovské pozdvižení. Včera v noci jsem umístil pár odstavců na Facebook a říkal jsem si, že další své myšlenky uvedu zde.

Myslím si, že je důležité, aby se uznávané osobnosti pozitivním způsobem identifikovaly s autismem. Když někdo, koho mnoho lidí obdivuje, řekne „Mám pocit, že jsem tak trochu autista,“ beru to tak, že cítí solidaritu s naší skupinou („naší skupinou“ myslím ty z nás, kdo jsou na autistickém spektru, naše rodiny a lidi, které milujeme.)

Spekulace pana Seinfelda, že by „mohl být na spektru“ může být prvním krokem ke skutečné diagnóze nebo vyhodnocení a může představovat milník na jeho cestě k sebepoznání. Řada lidí je k sebediagnóze kritická, ale faktem je, že většina diagnóz u dospělých začíná tím, že si lidé položí otázku „Nemohl bych být autista?“ Dospělí tuto diagnózu málokdy dostávají jen tak zničehonic. Než tedy začneme napadat sebediagnózu, mějme na paměti, že takto u mnoha dospělých začíná „skutečná diagnóza“.

Když někdo řekne „autismus ze mě udělal úspěšného člověka, jakým jsem dnes“, ať už tím myslí cokoli a v jakémkoli oboru… tak tím děláme krok k pochopení, že autismus nám poskytuje zároveň dar a postižení. Společnost nás potřebuje, ale my také potřebujeme společnost – nebo alespoň její respekt a zdroje. Může být jen dobře, pokud širší veřejnost uvidí příklady síly autistů.

To by nemělo nic ubírat na faktu, že autismus má aspekty, které představují vážné postižení, a že se také společnost změnila takovým způsobem, že autisté, kteří byli v dřívějších dobách funkční, jsou v dnešním světě postiženými vyvrženci. Ale to je na jinou diskusi.

Někdo jako pan Seinfeld by se – díky své veřejné tváři – mohl snadno stát někým, koho lidé vidí jako „tvář autismu“, přestože ve skutečnosti jsme velmi rozmanitá komunita a řada z nás chce nebo potřebuje mnohem více služeb a podpory, než o co zatím veřejně žádal pan Seinfeld. Neinformovaná veřejnost by se na něj mohla podívat a říct: „Autisté jsou komikové milionáři,“ což má k pravdě skutečně daleko. Jistě, existují autističtí komikové a existují i bohatí autisté, ale většina z nás je někde uprostřed. Každý z nás je jiný.

Musíme prostě doufat, že to veřejnost pochopí. Myslím, že v jiných případech to chápou. Warren Buffett je obchodní manažer a já také, ale myslím si, že jinak by většina lidí nepředpokládala, že musíme být stejní jen proto, že sdílíme toto označení.

Pro autistu, který zápasí se vztahy a prací je snadné vidět pana Seinfelda – který, jak se zdá, má obojího hojnost – a jeho zdánlivě ležérní popis autismu jako urážku těch, kteří to s těmito věcmi mají velmi těžké. Ale podle mě to tak nemyslel. On nemluvil o nějakých širších „nás“; on mluvil o sobě.

Řada lidí v komentářích začala pana Seinfelda velmi rychle soudit a říkat věci jako „on není autista“ nebo „snaží se získat pozornost“. Některé z nejrozzlobenějších komentářů pocházely od rodičů, kteří říkali: „Můj syn má skutečný autismus. Jerry Seinfeld není autista a uráží nás!“ Objevily se také rozzlobené komentáře od autistů mluvících sami za sebe, kterým se nelíbí fakt, že pan Seinfeld pomáhal získat peníze pro Autism Speaks, organizaci, kterou nesnášejí.

Ne tak rychle, říkám já. Zkusme o krok ustoupit a zhluboka se nadechnout.

Zastánci autistů obecně žádají tři věci:
Přijetí
Respektování
Vycházení vstříc
Tohle jsou vznešené a rozumné požadavky. Někteří lidé berou výroky pana Seinfelda v tomto duchu. Jiní ne a v rozzlobených reakcích na jeho slova tyto věci chyběly. Ale on k nám nepřišel zlostně ani arogantně. Pan Seinfeld svá slova vyslovil přemítavě, možná jako vysvětlení věcí v jeho životě, kterým předtím nerozuměl.

Kdo jsme, abychom ho soudili? Vidíme tvář, kterou ukazuje v televizi, ale o jeho skutečném životě nevíme nic. Nevíme nic o jeho skutečných citech. Možná, že na spektru je, možná, že ne. Tímhle si jsem jistý: Dlužíme mu respekt jakožto lidské bytosti na cestě k sebepoznání.

Co tvrzení, že „nemá doopravdy autismus“? On vlastně netvrdil, že má autismus. Jeho slova naznačují, že se domnívá, že je součástí toho, co vědci nazývají „širší autistický fenotyp“ – to jsou lidé, kteří mají některé znaky autismu, ale ne do takové míry, aby jim profesionál autismus diagnostikoval. Do této ŠAF skupiny patří milióny lidí.

„Můj autismus je horší než tvůj,“ to je kontraproduktivní a destruktivní způsob myšlení. Podívejte se na depresi a Robina Williamse. Ještě před pár měsíci vypadal velice úspěšně a funkčně, viďte? Ale teď je mrtvý. Nikdo z nás nemůže vědět, s čím zápasí jiní lidé. Když přijde na to, jak nás autismus ovlivňuje, není žádné „lepší“ a „horší“.

To mě vede k mému poslednímu bodu – překonání postižení nebo vynoření se z něj. Panu Seinfeldovi je 60 let. Našel si ve světě své místo. Udělal to tak, že „našel způsob, jak přimět lidi, aby se smáli, i když to on sám nechápe“? Možná. Nevím.

Vím, že model „překonání postižení“ je nezdravý cíl a způsob, jak autisty znázorňovat. Zdravější perspektivou je vynoření se z postižení. Autismus není nějaký démon, se kterým byste museli bojovat a kterého byste museli překonat. Je to rozdíl, který vás může zmrzačit nebo učinit někým mimořádným. Většina autistů je v dětství postižená, protože máme jiný smyslový aparát, slabé komunikační dovednosti a dosud jsme se nenaučili strategie, jak zvládat různé věci, ani jsme nenašli naše nadání.

Když najdeme příjemná prostředí, naučíme se komunikovat a zjistíme, co dokážeme dělat dobře, začneme se vynořovat z postižení. Když najdeme místa, kde respektují naše autistické odlišnosti a zjistíme, že nám poskytují výhody, vynoříme se víc. Možná, že pan Seinfeld bude mluvit o svém vlastním vynoření, a tím poskytne konstruktivní model pro mladé lidi, kteří ho budou následovat. Nevím, co udělá, ale říkám: Dejme mu šanci.

Prosím, připojte se ke mně, abychom ho uvítali, a uvidíme, kam to povede. Pokud se nám nebude líbit, co bude říkat, můžeme ho přestat poslouchat a pokračovat v našich životech. Pamatujte, že pokud chceme žádat o soucit a přijetí a očekávat, že se nám jich dostane, musíme je nejprve poskytnout ostatním.

Určitě se podívejte na pořad Jerryho Seinfelda, Komici v autech si kupují kávu.
 
Překlad z anglického originálu Marek Čtrnáct