Nikdy nebudu bojovat s jejím autismem

Nikdy nebudu bojovat s jejím autismem, nikdy se nebudu stydět za to, jak upřímně projevuje svoji radost, nadšení, zármutek a vztek. Nikdy se na ní nepodívám a nebudu přemýšlet o tom, coby kdyby, nikdy na ni nebudu nahlížet jako na nemocnou nebo poškozenou a přát si, aby byla jiná. Nikdy jí nebudu nutit k tomu, aby byla jiná, než je, jen proto, aby si zasloužila něčí uznání nebo snad to moje. Nikdy nebudu přemýšlet o tom, že jsou věci na které nemůže dosáhnout, ale vždy jí nabídnu pomocnou ruku a společně to zkusíme zvládnout. Nikdy to nebudu já, kdo rozhodne o tom, kým smí nebo nesmí být, co může nebo nemůže chtít, co se může nebo nemůže naučit. Nikdy nebudu číst lékařské zprávy a myslet si, že výčet latinských slov jakkoliv vypovídá o člověku, kterým je moje dítě. Nikdy nebudu na ní ani na sebe naštvaný za to, že nejsme jako ostatní rodiny. Nikdy se nebudu zlobit na svoji rodinu, když nám okolí bude naznačovat, že o nás nestojí. Nikdy nebudu psát o jejím životě, a odkrývat její pocity a prožitky, dokud to neudělá sama. Nikdy nepřestanu vidět chytré a zvídavé dítě, nikdy si nepřestanu všímat jejích zájmů a koníčků, byť by byly sebebizarnější. Nikdy nepřestanu hledat cesty, jak vykouzlit na její tváři úsměv. Nikdy se mi neoposlouchá její křehký hlas. Nikdy nepřestanu věřit v budoucnost, kterou si vybere. Nikdy nezapomenu ten pocit štěstí, který jsem cítil, když jsem ji poprvé držel v náručí. Nikdy nebudu věřit druhým lidem víc, než jí. Nikdy se nepřestanu těšit na to, čím mě překvapí. Nikdy si nepřestanu uvědomovat ten ohromný kus cesty, který ušla, mnohem delší a obtížnější, než je běžné pro děti v jejím věku. Nikdy jí nepřestanu být vděčný za sílu, kterou měla v období, kdy jsme nic nevěděli a nikdo nám nedokázal nic říct, mysleli jsme si, že ji ztratíme. Nikdy si jí nepřestanu vážit za to, že zvládla to těžké období naší nejistoty a nechala nás znovu být milujícími rodiči. Nikdy nebudu hledat výmluvy pro to, proč nepřijmout autismus, protože to jsou jen výmluvy pro to, proč nepřijmout své vlastní dítě. Nikdy se nepřestanu zajímat o to, jak neurodiverzní lidi vidí svět, nikdy se nepřestanu vzdělávat v informacích o tom, co cítí, jak myslí, jak prožívají své okolí. Nikdy neřeknu, že nemá emoce. Nikdy neřeknu, že nemá empatii. Nikdy nebudu vidět smyšlený a neexistující stereotyp namísto svého dítěte. Nikdy si nepřestanu hluboce vážit toho, kým je. Nikdy nepřestanu být vděčný za to, že je součástí mého života.