Kdo by chtěl postižené dítě? Já.

Dneska jsem sledovala rozhovor dr. Phila s Kelli Stapleton. Upřímně jsem moc nevěděla, co očekávat. Ale…rozhodně jsem tedy neočekávala tak hrozně moc obviňování. Padala slova jako “rozbitý” (odkazující k Issy Stapleton), “zabití z milosti”, a “milující matka”. Zdálo se až, jakoby život Issy Stapleton neměl žádnou hodnotu, a jako kdyby milující, obětavá matka portrétovala, jak probíhá ponížení a ubližování celému světu, který ji sledoval. Jako kdyby milující matka metodicky plánovala a nakonec provedla tuto plánovanou vraždu svého dítěte. V jaké společnosti to žijeme, když démonizujeme děti, že nemají nástroje, které potřebují ke komunikaci, a když jsou nám vzorem lásky a péče matky, které provedou svému dítěti tak agresivní čin? 

Slyšela jsem jeden komentář, ne teda přímo v televizní show, ale od známého: ”No, tak, kdo by chtěl postižené dítě?”

Já.

Já chtěla postižené dítě.

Já své dítě chtěla od prvního momentu, kdy jsem věděla, že je postižené.

Já své dítě chtěla od momentu, kdy jsem viděla jeho krásnou, milou tvář.   

Chtěla jsem jej, když nespal víc než dvacet minut už od narození, protože neměl (tehdy) diagnostikovanou poruchu smyslového zpracovávání. Chtěla jsem jej, když plakal a plakal, protože nezvládal neustále zažívat zahlcující zvuky a barvy a doteky. Jéje, jak já byla unavená. Neskutečně. Ale chtěla jsem ho.

Chtěla jsem své postižené dítě, když roztrhalo doma všechny noviny a potichu je dalo zpátky, když mu byl rok. Chtěla jsem jej, když mával rukama a smál se štěstím, zatímco řadil všechna svá autíčka do řady tak dlouhé, že propojovala všechny místnosti v bytě.

Chtěla jsem jej, když nemluvil a všichni doktoři už byli ve střehu, a když jsem poprvé slyšela, jak šeptají slovo “autismus”. Jakmile se naučil znakovat a používat obrázkové kartičky, pořád jsem ho chtěla. Když byl frustrovaný, rozzlobený a vyděšený, protože nedokázal komunikovat slovy tak, jak mu říkal mozek…chtěla jsem jej.

Když nám řekli, “vaše dítě sem nebude zapadat”, v škole v našem sousedství, pořád jsem ho chtěla. Viděla jsem jeho jiskru, jeho vášeň, v tom, v čem všichni viděli “problémové chování”. Když popisovali “nenormální”, já tam viděla “výjimečné”. A ne v žádném ukájecím inspiračním smyslu, ale tak, jak mě jeho dary, plusy, zahlcovaly. Naplňují mě a někdy je  těžké se na něj podívat a nebrečet, protože ho zkrátka tak strašně moc miluji. Mám veliké štěstí, a stejně tak jej má I on, a já ho tolik, tolik chci.

Když je život složitější – a životy postižených složitější mohou být – pořád jej chci. Když na nás svět tlačí, stojím mu po boku a opřeme se do všeho společně. Protože jsem nikdy nebyla ničím jistější než hodnotou, krásou, DŮLEŽITOSTÍ jeho života. Je chtěný. A vždycky ho budeme chtít.

A zde slibuji svému krásnému, autistickému, postiženému dítěti: Vždycky jsme tě chtěli. Vždycky tě chtít budeme, Budu tě chtít, I když to s tebou bude zrovna složité, budu tě chtít, když zrovna nebudeš spolupracovat, budu tě chtít, když budeš zrovna na svou mámu drzý, budu tě chtít, I když si budeš zrovna říkat, že ty mě nechceš ani trochu. Má láska, kterou k tobě chovám, je bezpodmínečná, a nic to nezmění. Můj život jsi od základů proměnil k lepšímu. Někdy je složité ti být rodičem, a to proto, že rodičovství je zážitek, který nás dělá skromnějšími. Rodiče neví všechno. I presto, že máme oba nálepku “autista”, nedokážu ti číst mysl, a rozumím, že jsi  samostatný jedinec. Jedinec, na kterého jsem tolik, tolik pyšná. Člověk, který roste, učí se a mění každičký den. Jsem lepší, protože ses narodil. Svět je lepší, protože ses narodil. 

Každému postiženému člověku, který je tam venku a dnes si tento článek čte, který pocítil břemeno ableismu a oprese, protože si společnost myslí, že je problémem to, kým jsme, a ne, že jsou problémem lži, kterým věří. Každému, kdo se cítil být nechtěný, nemilovaný, protože je jiný nebo má komplexnější potřeby než ostatní jsou s to pochopit. Prosím, vězte, že I vy jste chtění. Potřební. Chci vás v tomto světě, protože jej zlepšujete víc, než by to kdy bylo bez vás možné.  

 

Z anglického originálu od Lei Wiley-Mydske Who Would Want a Disabled Child? I Do.

http://autistictimestwo.blogspot.cz/2014/09/i-wanted-you.html

přeložila Natálie Ficencová

Článek vznikl v rámci podpory projektu Nadačního fondu Avast Spolu do života