Nebuď „rodičem autisty“

Pokud jste rodičem autistického dítěte, nebuďte „rodičem autisty“, který se pokouší, aby postižení a výzvy, s kterými se potýká jeho dítě, byly jen o vás. Pokud jste jednou z těchto „autistických maminek“ nebo jedním z těchto „autistických otců“, kteří si myslí, že si nezaslouží autistické dítě, asi máte pravdu, protože si jej nezasloužíte. Nezasloužíte si být rodičem, pokud nedokážete milovat a přijímat vaše děti pro vše, čím jsou. Vím, že vaše dítě si vás určitě nezaslouží.

Obrázek znázorňuje pozitivní (modrá) a negativní (červená) rodičovské přístupy

Někdo, na jehož blog zde nebudu odkazovat, protože se jednalo o soukromý příspěvek, sdílel soukromé, ponižující informace o svých dětech s obrázky, kde se psalo, že „už nechce být autistická máma“. No, tak nebuď. Vzpamatuj se. Vy jste jediní, kdo dokáže přestat být „autistický rodič“. Vaše dítě nepřestane být autistou, ale vy můžete kdykoliv skoncovat s ableismem. Je to fakt takto jednoduché.  
Rodičovství je složité. Když se zdá, že být rodičem postiženého dítěte je ještě složitější, není to chybou postiženého dítěte. A rodiče opravdu musí přestat brát autismus jako chování, které vám nebo kvůli vám děti mají.

Pokud už nechcete být „autistickou mámou“, představte si, jak se asi cítí vaše dítě. Pokud už nechcete být „autistickým rodičem“, nebuďte. Přestaňte. Začněte být rodičem, jakého si vaše dítě zaslouží.

Následuje odpověď, kterou jsem zaslala autorce blogu, kterou nebudu jmenovat:

Tehdy, když jsem plakala a volala svou „autistickou mámu“, protože svět je tak děsivé a zahlcující místo, když váš mozek zpracovává zvuky a vůně a doteky úplně jinak, než mozky druhých.

Přála bych si, aby moje „autistická máma“ neříkala ostatním lidem o nejsoukromějších a nejtrapnějších momentech, když potřebuji její pomoc úplně nejvíc.

Nechci sedět na gauči s rodičem, který je naštvaný a otrávený, protože můj mozek závodí a funguje tak rychle, že spánek je někdy nemožný.

Nechci mít „autistickou mámu“, která chce jen to, abych mluvil, přitom jsem schopen komunikovat tolika jinými způsoby. Ale ona neposlouchá. Já chci „autistickou mámu“, která mě nebude zatracovat pro to, že mám více komplexních potřeb, než ona sama chápe.


Je tak složité milovat někoho, kdo si přeje, abyste nebyli sami sebou.

Chci mámu, s kterou zažíváme legraci, ne takovou, co ze všeho dělá „terapie“ a „chvilky, kdy se máme něco naučit“. 

Chci, aby moje máma věděla, že jsem hodnotný a mám práva se účastnit všeho s ostatními, jako každý jiný.  

Chci, aby má „autistická máma“ poslouchala, když nekomunikuju zrovna řečí.

Chci rodiče, který si uvědomuje, že i já mám nějaká práva a věří, že se správnou podporou toho hodně dokážu. Chci rodiče, který mě nezatratí, když kvůli svému postižení některé věci nedokážu.  
Už mě nebaví to, že mi utíká dětství skrz prsty. Jsem unavený ze své „autistické mámy“ a z toho, jak pořád světu říká, že nemám žádnou hodnotu a je tak těžké mě milovat a mám tak velké potřeby, a pak je překvapená, že ji všichni následují a říkají to samé.

Už nechci „autistického rodiče“.

Už jsem unavený z toho, jak mě tlačí do situací, které jsou tak zahlcující, a nedávají mi žádné nástroje, které by mi pomohly zpracovat senzorické vjemy, nebo mi pomoci se obhájit, když už toho bylo příliš.  

Jsem unavený z nikdy nekončícího souzení, hořkosti a hrozných věcí, které má „autistická máma“ ostatním lidem o mně povídá.

Jsem unavený z toho, jak se pořád musím účastnit nějakých terapií a intervencí, které se snaží ze mě udělat neautistu. Jsem unavený z spolupráce, do které mě dotlačí, a z toho, že mě odměňují za to, že se chovám jako nějaká verze sebe, která mi ale není příjemná, která bolí.

Prostě nedokážu pochopit, jak by mi společnost mohla zlomit srdce ještě víc, než když vás nepřijímá vlastní rodič.  

Jsem unavený z toho, jak se lidi pořád scházejí, aby si o mně povídali, beze mě.

Jsem unavený z toho, že jsem pořád v nepříjemném prostředí a trestají mě za to, že pobyt v takovém prostředí nezvládám.

Jsem unavený z toho, že moje „autistická máma“ pořád bojuje proti autismu místo toho, aby se postavila ableismu. 

Už nechci „autistickou mámu“.

Nechci rodiče, který nedokáže ocenit mé talenty a jen se soustředí na věci, které jsou pro mě složité. Jde o dospělou ženu, která očekává, že já, dítě, se dokáži orientovat bez jakýchkoliv pomůcek ve světě, který pro mě nebyl navržen. Toto je dospělá žena, která říká lidem, že mám mysl batolete a myslí si, že když teď potřebuju intenzivní podporu, tak že když vyrostu, tak můj život nebude hodnotný.  

Kdo by takového rodiče chtěl?

Dneska, a i každý den, nechci „autistickou mámu“.

Problémem je, že si nemůžu vybrat, jen proto, že jen moje „autistická máma“ si může rozhodnout, že mě bude milovat a chovat se ke mně bezpodmínečně dobře, i když třeba nejsem dítě takové, jaké očekávala.

Zítra bude nový den a já budu stále autista. Mohu jen doufat, že mě moje „autistická máma“ bude milovat tak, jak si to zasloužím.

Pokud už nechcete být „autistickou mámou“, nebuďte. Slibuju, že ani vaše děti nechtějí, abyste takovým rodičem byla.  

 

Z anglického originálu Don’t be an „Autism Parent“

https://autistictimestwo.blogspot.cz/2017/10/dont-be-autism-parent.html

přeložil Marek Čtrnáct

Článek vznikl v rámci podpory projektu Nadačního fondu Avast Spolu do života