10 nejčastějších mýtů o autismu

mýtus první: existuje „epidemie“ autismu
Ne, není. Nárůst počtu lidí diagnostikovaných jako autisté souvisí s rozšířením diagnostické kategorie a s faktem, že lidé dnes mají větší povědomí o tom, co autismus je, a proto je pravděpodobnější, že na něj nechají prověřit své dítě nebo sami sebe.

mýtus druhý: autismus způsobuje strava, těžké kovy, očkování, špatní rodiče, atd.
Navzdory výzkumu za více než miliardu dolarů stále nejsou žádné vědecké důkazy, které by prokázaly nějakou „spoušť“ pro autismus. Výzkum ukázal, že autismus má silný genetický základ. Autismus nezpůsobuje strava, těžké kovy, očkování ani špatní rodiče. Z tohoto důvodu nelze autismus „vyléčit“ speciální dietou, léky ani terapiemi.

mýtus třetí: někteří autisté jsou „vysokofunkční“ a někteří „nízkofunkční“
Není to pravda. Tak jako všichni lidé, i my máme dobré a špatné chvilky, které souvisejí s životem a stresory v životním prostředí, s nemocemi, atd. Někteří autisté potřebují podporu v aspektech každodenního života, které typičtí lidé dělají bez podpory; to však neznamená, že fungujeme hůře – pouze že fungujeme jako normální autisté, kteří potřebují pomoc ke zpřístupnění našeho prostředí.

mýtus čtvrtý: nemůžete být autista, pokud umíte mluvit
Ano, můžete. Nemluvící autisté podle všeho představují jen asi 25% z nás.

mýtus pátý: všichni autisté jsou stejní
Ne, nejsme. Autisté se od neurotypických lidí liší v tom, jak komunikujeme, pohybujeme se, zpracováváme smyslové, sociální a jiné informace a interagujeme s naším prostředím. Ale neděláme to všichni přesně stejným způsobem. Tak například, i když řada z nás stimuje, ne všichni máváme rukama.

mýtus šestý: všichni autisté jsou nadaní
Ne, nejsme. Někteří autisté sice mají mimořádné dovednosti v určitých oblastech, ale řada z nás ne.

mýtus sedmý: autisté nikdy nenavazují oční kontakt
Chyba. Přestože mnoha autistům přijde oční kontakt nepřirozený, pro některé z nás není obtížný, a jiní zase tvrdě pracují na tom, aby dokázali navázat obličejový kontakt, když je to nezbytné k naplnění sociálních očekávání.

mýtus osmý: autisté nechtějí přátele
To není vždy pravda. Většina z nás přátele chce, a také je má, ale to, co od přátelství očekáváme, může být jiné než u ne-autistů.

mýtus devátý: autismus je běžnější u chlapců než u dívek
Pravděpodobně ne. Je sice pravda, že chlapci mají dnes čtyřikrát větší pravděpodobnost, že budou identifikováni jako autisté, než dívky, ale to má celou řadu důvodů, například předpojatost vůči identifikování chlapců v našich diagnostických procesech a to, jak socializujeme malé děti různých pohlaví. Čím více se učíme o pohlaví, tím více chápeme, že je to komplexní věc, která existuje mimo binární představu kategorií chlapec/dívka. Je užitečnější chápat, že autismus existuje napříč celým genderovým spektrem.

mýtus desátý: autisté nemají žádnou empatii
Chyba. Nejnovější výzkum dokonce nazančuje, že autisté mohou mít jakousi „hyperempatii“, jejíž zpracování je tak přetěžuje, že to vede k „vypnutí“, což může být navenek vnímáno jako nedostatek empatie.

 

Z anglického originálu Myths and facts about autism

přeložil Marek Čtrnáct 

Článek vznikl v rámci podpory projektu Nadačního fondu Avast Spolu do života