Autismus a šikana

Šikana je pro mnoho autistických lidí velký problém. Řešili jsme ji u nás doma, a vím, že mnoho čtenářů tohoto blogu se s ní muselo taky potýkat.

Mého autistického syna ve škole šikanovali. Šikanovali ho “kamarádi”, vrstevníci i učitelé. Bylo to vyčerpávající a lámalo to srdce, mé i jeho. Bohužel naše společnost a vzdělávací systém šikanu omlouvá nebo alespoň zlehčuje, a v nejhorším případě šikanujícího přímo podporuje, když začne tvrdit, že oběť si za vše může sama.

V následujícím článku předkládám některá fakta o šikanování a strategie, jak se s nimi vyrovnat. Mé návrhy rozhodně nejsou žádným vyčerpávajícím seznamem. Čtenáři možná rádi zanechají pod článkem nějaké komentáře.

Budu ráda, když lidé článek nasdílí, ale prosím, označte mě v něm nebo odkažte zpět na tento článek nebo na mou Facebook stránku

Autismus a šikana: fakta a strategie 

Copyright:

©Michelle Sutton *www.michellesuttonwrites.blogspot.com.au *Prosím, odkazujte na mě, když sdílíte *Nereprodukujte bez písemného svolení

Definice šikany:
Šikana je opakované verbální, fyzické, sociální nebo psychologické chování, které škodí a zneužívá sílu jedince či skupiny vůči jedné či více osobám…
Šikana může zahrnovat ponižování, dominování, ohrožování, viktimizaci, a všechny možné formy obtěžování a harassmentu.
zdroj: http://www.schools.nsw.edu.au/studentsupport/bullying/definition/

Fakta: 
V Austrálii reportuje šikanu 62% autistických studentů, a to jednou týdně a více.
K porovnání: kolem 20% studentů bez postižení říká, že je šikanováno jednou týdně a více.
Šikanování ovlivňuje mentální pohodu a zdraví člověka. Obětmi šikany bývají často lidé, které společnost považuje za odlišné.
zdroj: https://www.qld.gov.au/disability/children-young-people/bullying-disability-mental-health/

Co udělat:
Poslouchejte! Když vám někdo řekne, že je šikanovaný, neshazujte jeho strach a pocity ze stolu. Berte je vážně. Zapište si co nejdetailněji vše, co vám daná osoba říká.
Uklidněte a podpořte! Když je někdo šikanovaný, je pravděpodobně ze své zkušenosti rozhozený, i když to třeba nedává najevo tak, jak bychom očekávali. Uklidněte je, podpořte je. Řekněte jim, že vám to není jedno, že vás to zajímá a že jim pomůžete.
Pomožte! Najděte někoho, kdo dokáže pomoci, řekněte jim, co se děje a požádejte o pomoc.
Jak pomoc vypadá: konfrontace s šikanujícím, dát mu vědět, že jeho chování není v pořádku, odebrat jej z prostředí, aby k oběti již neměli přístup, být s obětí, abychom poskytli morální podporu, dokud zase nenabudou sebevědomí, vzdělávání všech členů komunity, jak se obhajovat a zastat se oběti před šikanujícím.

Co nedělat:
podporovat využívání “sociálních nácviků” pro autisty jako řešení, aby nebyli šikanováni.
Předpokládat, že autista přehání nebo je jen naštvaný, protože “nedokáže vyhodnotit sociální situace”
Neříkat věci jako “jen proto, že se ti nelíbí, co udělali, neznamená, že je to hned šikana”, “kdybys nereagoval, tak toho nechají” a “takový je život, musíš se trochu vzmužit a zvyknout si”.
Tímto vším obviňujeme oběť.
Také nemůžeme: 
být spokojení jen s tím, že podepíšeme nějakou petici proti šikanování. Aktivismus na síti má své místo, ale “rozšiřování povědomí” nestačí k tomu, abychom se se šikanou vypořádali.

“Nezapomínejte. Lidé, kteří jsou šikanováni, jsou oběťmi. Nikdo nechce být šikanovaný. Nikdo si nezaslouží být šikanovaný.”

*Tento článek byl přeložen do ruštiny Veronikou Belenkayou a můžeme ji najít na její stránce  Neurodiversity in Russia

Michelle Sutton, autorka článku

Z anglického originálu Autism and Bullying

https://hellomichelleswan.com/infographics/autism-and-bullying/

Přeložila Zrzavá holka

Článek vznikl díky podpoře Jana Barty

Na obrázku jsou dvě ženy. Žena v oranžovém má hlavu v dlaních a vypráví. Žena v bílém naslouchá.
Konzultace pro rodiny a rodiče