Věřte mi: Láska, ne strach!

H mi právě teď říká:
“V seriálu z roku 1983, Tales from the Darkside, je jedna epizoda, v které má kluk v pokoji strašidlo. Kluk se začne hájit a řekne strašidlu, „hele, tohle je ale můj pokoj,“ a strašidlo se stáhne; kluk získá nad svým pokojem zase sílu.“

Jde hlouběji – část scénky z tohoto dílu mi přehraje a vysvětluje mi blíže zápletku a dynamiku; vidí, že mě zaujal:
“Mami, podívej – tady je teď ta část, kde se začne hájit. Jeho táta je fakt blbec. Myslí si, že by mu mělo okamžitě přestat být šest a začít se chovat jako dospělý chlap. Ten táta si fakt myslí, že má právo dělat všechno, co si zamane.“

Objevuje se téma mé citlivosti, co se týče sledování děsivých scének:
“Neboj, mami, tak strašidelné to není – má pod postelí chlapa, co vypadá jako chobotnice, a pilu – ale to si jenom představuje…Tady, už to bude. Musíš to vidět, jak se začne hájit.“

Díváme se na film společně – a pak si hlouběji povídáme o aspektech sebeobhájcovství kluka, který chce mít svůj vlastní prostor, a který by rád vyřešil spoustu věcí i se svým vlastním otcem. H to chápe. Rozumí, co znamená hájit se nebo hájit druhé. A velmi se mu rozvíjí už tak silný smysl pro to, co je správné, a že se za správnou věc musíme postavit.

Jako rodiče pečujeme a hýčkáme cit tohoto mladého muže pro spravedlnost ve společnosti, a to skrze naše srdce, přijetí a lásku. Své dítě takto posiluji – a sama nesmím na některých věcech tolik lpět. Někdy se musím povznést nad vlastně spoustou věcí a to může být děsivé… ale je důležité se uvědomit, že ten strach je můj.

Nesmím se bát povolit otěže a nechat H prostor, v kterém může rozhodovat. Vzdát se své kontroly, to je láska…
Láska. Nikoliv strach.

Jsem otevřená jiným náhledům na svět a pracuji na tom, abych se tolik nezaměřovala na tón, kterým mi druhý něco říká – a to proto, abych uslyšela zprávu, kterou se mi druhý opravdu snaží předat. To není jednoduché, někdy je to vlastně dost složité, zejména s teenagerem…ale podporuji H v tom, aby našel vlastní hlas. Někdy to znamená, že musím ztišit ten svůj. To je láska…
Láska – nikoliv – strach!

Když jsme si s kamarády dávali v Chicagu thajskou večeři, řekla jsem jim, že jsem zapsala H do skupiny Sociálních dovedností (téměř na mě vyprskli své drinky). Chvilku jsem posečkala, pak se nadechla – a přiznala jim: “Je pravda, že chodí ven a učí se hrát v místním sběratelském obchodě Magic the Gathering. Socializuje se tam a propojuje se s ostatními, což mu pomůže si najít své místo v komunitě.“
Zasmáli jsme se…a pak vážněji probrali, jak toto vlastně znamená, že opravdu podporuji H a jeho zájmy, které mu poskytují příležitost růstu, bez stigmatu. Občas jsem cítila tlak a tah, abych své dítě zapsala na terapie a nácviky, ale často jsem i viděla, jak tyto nácviky a terapie v reálném životě selhávají. Taky jsem viděla, jak se můj syn (a jiní) stydí a bojí, protože nedokáže používat strategie a dovednosti, o kterých ostatní tvrdí, že by je používat měl. Pracuji na tom, abych H poskytla informace a strategie tak, aby se necítil, že je s ním něco špatně a že to musí zlepšit a spravit. To je láska…
Láska, NIKOLIV strach

Chci podpořit svého syna v zlepšování dovedností, které mu pomohou se orientovat v světě neautistů – ale chci to i vyvážit s poselstvím, že nemusí „zapadnout“ nebo pohřbít své autentické autistické já. Hledáme pro H možnosti, jak se s ostatními propojit, jak najít druhé, které zajímají podobné věci. To je láska…
Láska, ne strach…

Nechci své dítě příliš zatěžovat… potřebuje svůj čas a prostor. Chápu, že jeho interakce se od těch mých mohou lišit a vypadat jinak – a že tento rozdíl neznamená, že moje chování je v něčem lepší. Já si jeho způsobů cením…To je láska…
LÁSKA, nikoliv strach…

Odolávám přílišnému učesávání… to ukazuje, že věřím tomu, že si věci dovede zařídit sám, a já a Craig jen hledáme možnosti, kde se můžeme trochu stáhnout. Není to jednoduché… to je láska…
Láska nikoliv strach

Věřím autistické komunitě a úžasným vztahům, které jsem s mnohými autistickými lidmi navázala. Své perspektivy sdílí velmi otevřeně a štědře a přetváří mé rodičovství a mé činy rodiče a vzdělavatele….a člověka. Cítím to velmi hluboce. To je láska…
Láska, nikoliv strach ♥

 

Chlapec v červenočerné kostkované košili

Z anglického originálu 

Advocating: Love, Not Fear!

Přeložila Zrzavá holka

Článek vznikl díky podpoře Jana Barty

Na obrázku jsou dvě ženy. Žena v oranžovém má hlavu v dlaních a vypráví. Žena v bílém naslouchá.
Konzultace pro rodiny a rodiče