Autisté versus rodiče

Rád bych přednesl pár bodů o životopisných dílech, které hovoří o autistickém spektru.

Nemůžete démonizovat autismus, aniž byste přitom démonizovali i autisty. Prostě to nejde. Není to možné. 

Vím, že to některým velmi ztíží vůbec psaní o autismu. Ale psát o autismu by mělo být těžké. Chcete vynaložit to extra úsilí.

Často se mi stává, že když slyším, jak lidé popisují své autistické členy rodiny způsoby, které jsou dehumanizující nebo kruté, říkají na svou obranu věci, jako třeba “říkám jen pravdu” nebo “svého člena rodiny miluji, ale mám právo popisovat autismus takový, jaký je.”

Ne. To je falešné dilema.

Můžeme být přesní a zároveň respektující. Můžeme psát o tom, co je na životě na spektru složité a uvědomovat si, že autisté jsou lidé, kteří si zaslouží respekt a důstojnost. Předstírání, že tyto dva koncepty se navzájem vylučují, je nezodpovědné a ničemu nepomáhá. 

Myslím si, že co se v těchto případech opravdu často děje, je to, že když někteří lidé píšou, potřebují, aby byl autismus tím záporňákem, aby oni sami mohli být hrdinou. Jde o narativní zkratku. Život se nedá nacpat do takto jednoduchých kategorií, ale monografie a memoáry právě toto často dělají.

Když půjdete touto zkratkou, opravdu uškodíte. Stigmatizujete tím skupinu lidí, která už tak žije s nesnesitelným množstvím stigmat.

A opravdu chci zdůraznit tento poslední bod: Nevěřím, že existuje rozdělující linka mezi dospělými autisty a rodiči autistických dětí. Někteří lidé to tak vidí, jedna strana proti druhé. Dobře. Já tomu ale nevěřím. 

Myslím si, že existuje jedna rozdělující linie: mezi těmi, co vidí postižené lidi jako komplexní, žijící lidské bytosti, a mezi těmi, co je tak nevidí.  

Monografie, které démonizují autismus, nám říkají hodně o tom, jak jejich autor vnímá postižení. Čím více vnímáte autismus jako něco, co člověka odlidšťuje, tím snadnější je produkovat a psát materiál, který ztrapňuje nebo zostuzuje autistického člena rodiny.

Buďte upřímní. Buďte přesní. Piště o složitých věcech. Ale pište o člověku jako o celku. Pište tak, abyste ve svém psaní zahrnuli I důstojnost a cenu člověka, který je na spektru. Opět zdůrazňuji, že takové balancování a vyrovnávání může psaní o autismu velmi ztížit. Ale to je dobře. Mělo by to být složité.  Protože vy si s tím přece tu práci chcete dát. Chcete, aby každé slovo, které použijete, bylo pečlivě vybrané a humánní.  

Z originálu od autora Invisible Strings
přeložila Zrzi.cz

Článek vznikl díky podpoře Jana Barty