Plaská 7, Praha 5 – Újezd, Malá Strana
+420775274281

Neurodiverzita.cz

Místo, kde naleznete informace i podporu

Neexistuje žádná přirozená norma, která by určovala, že jeden způsob vidění a prožívání světa je lepší, než ty ostatní. Dostali jste se na tyto stránky, protože hledáte konkrétní informace nebo potřebujete pomoc. Najdete ji skrze odkazy v horní liště, pokud jste na počítači a nebo skrze rozbalovací menu, pokud jste na mobilu či tabletu.

Autismus je fenoménem vývoje

Začíná již v momentě početí a má pervazivní mnohaúrovňový vliv na vývoj během celé délky života. Autismus vede ke zřetelně atypickým způsobům myšlení, pohybu, interakce a senzorického i kognitivního zpracovávání informací. Jednou z analogií, s níž se můžeme obvykle setkat je, že autističtí jedinci mají z neurologického hlediska jiný „operační systém“ než neautističtí jedinci.

Dr. Nick Walker

Usměvavý bílý muž s nakrátko střiženými vlasy

Autismus se netýká jen chlapců a mužů

Obecně jsou autistické ženy málo reprezentovány v literatuře a neexistuje ani moc výzkumů, které by se zabývaly tím, jak se u nich odlišnosti projevují.

Emma Van der Klift

Autismus není neproniknutelnou zdí

Nechte své dítě aby vás naučilo něco ze svého jazyka, nechalo vás nahlédnout část svého světa.

Jim Sinclair

Jak můžeme pomoci

Pro rodiče je někdy složité zjistit, jak mohou pomoci svým dětem. Dospívající a dospělí musejí sami hledat a složitě přicházet na to, jak navigovat životem s jinakostí, která může působit obtíže v partnerských, pracovních i sociálních vztazích, ale i v ve vztahu k sobě samým. Na těchto stránkách naleznete informace od expertů z celého světa.

Ani ty nejlepší informace nemohou nahradit možnost probrat konkrétní situaci s někým, kdo vám rozumí. Proto poskytujeme konzultace pro rodiny a organizace.

Co je to neurodiverzita?

Všechny formy neurologické jinakosti vůči dominantním kulturním normám neurokognitivního fungování. Zahrnuje jak vrozené formy divergence (např. autismus, dyslexie, afantazie, Downův syndrom), tak formy divergence, které lze získat v průběhu života (např. trvalé neurokognitivní následky různých druhů traumat a/nebo rozsáhlého užívání drog). Existují vrozené formy neurodivergence, které nezahrnují žádný druh postižení. Například mnoho forem synestézie. (Walker, 2021)

Neurodiverzita zahrnuje všechny ty, jejichž neurologie funguje rozdílně, ať už důsledkem genetiky, nemoci, nehody, traumatu, nebo individuálního vývoje. Patří sem například: ADHD, bipolarita, trauma, post-traumatická stresová porucha (PTSD, cPTSD), dyskalkulie, dyspraxie, dysortografie, dyslexie a další dys, ale také například hyperlexie, epilepsie, disociativní poruchy, schizofrenie, downův syndrom, misofonie, HSP / vysoká citlivost, Tourettův syndrom, zkřížená lateralita, Meares-Irlen syndrom, synestezie, a mnoho dalších.

Oproti neurodiverzitě stojí koncept neuronormativity – společenského tlaku ke konformitě. Pomyslná norma se neustále tvoří v každém společenství nebo skupině. Z té plynou obvyklé představy o tom, jací bychom měli být a jakákoliv jinakost nebo odchylka je často vnímána jako patologie, kterou je třeba léčit, normalizovat. V případě vývojové neurodivergence (př. autismus, ADHD) je však jinakost dána mnoha lety vývoje neurologického systému. Normativní intervence, například behaviorální, pak jsou obdobou přeučování leváků na praváky. Spíše škodí, než pomáhají. Zejména v případě dětí je představa toho, že by měly být hodné a bezproblémové nebezpečná a škodlivá, jak tvrdil anglický dětský lékař a psychoterapeut Donald Winnicott.

Cíle ve výchově autistických nebo jinak neurodivergentních dětí by neměly být příliš odlišné, od výchovy těch neautistických. Rozdílný může být však rodičovský přístup a způsob, jaký je třeba s dítětem pracovat, zejména v oblasti komunikace, jeho fantazie a úzkosti. Někdy se rodiče setkají se strašením, že co se nestihne dokud je dítě malé, je nenávratně ztraceno. Tak to není. Mozek je neuvěřitelně plastický a ke změnám dochází v celém průběhu života. To je dobrá zpráva zejména pro dospívající a dospělé. Ti mohou často propadat beznaději a bezvýchodnosti, představám, že život se už nikdy nezmění k lepšímu. Informace na těchto stránkách a služby, které nabízíme jsou tu od toho, aby to tak nebylo.

Ve spolupráci s rodiči a autistickou komunitou jsme přeložili a vydali několik důležitých knih, které vám pomohou autismu lépe rozumět.

Autismus je srozumitelný

V obecné představě přetrvává obraz autistů samotářů, kteří přes veškerou snahu nedokážou komunikovat se světem ostatních. Můžeme se setkat s tím, že někdo “léčí” autismus nebo “pomáhá autistům skrze nácviky chování a sociální komunikace” nebo také s tím, že daný člověk “bojuje s autismem”, případně “trpí autismem.”

Podobné představy mohou stigmatizovat nejen autisty, ale i jejich rodiny. Smyslem těchto stránek je nabídnout aktuální informace o autismu, ADHD a Aspergerově syndromu citlivou a střízlivou formou. Mediální obraz autismu, který prezentuje na jedné straně genialitu a na druhé naprostou závislost, většině neurodivergentních lidí nijak nepomáhá.

Pravdou je, že výzkumy potvrzují, že Autisté mohou prožívat úzkost, mají obtíže se sebevědomím, sebedůvěrou, pocitem nepatřičnosti, osamělosti. Sklon k sebevražednému jednání je dle výzkumů a statistik násobně vyšší než u neautistické populace. Nikdo by neměl být vystaven zničujícím pochybnostem o tom, zda je plnohodnotným člověkem.

Rodiče mnohdy autistické děti vodí na různé druhy terapií, které slibují zlepšení nebo vyléčení autismu či zmírnění jeho symptomů. Výzkum dokazuje, že podobné „terapie“ ve skutečnosti autistickým dětem velice ubližují a mohou vést k velice vážným následkům pro jejich vývoj. Je proto důležité, aby rodiče měli přístup ke kvalitním informacím o autismu, ADHD a souvisejících diagnózách. Nejdůležitější ze všeho však je, aby nezačali vnímat svoje dítě jako diagnózu, někoho, komu nerozumí a nemohou rozumět. Takové přesvědčení vede k oslabení jejich vztahu s dítětem. Ten je však pro dítě tím nejdůležitějším prostředkem k tomu, jak se vyznat ve vnějším světě i v sobě samém.

158 miliónů

autistů žije na světě dle oficiálních statistik (zpravidla se uvádí 2.2% populace).

Rozdíl pohlaví

uvádí se, že autismus je 4x častější u chlapců, než u dívek. Jde o mýtus.

Epidemie autismu?

pod diagnózou autismu se často ve skutečnosti skrývá vývojové trauma.

V současné době se u lidí s autismem setkáváme s lékařskou diagnózou poruchy autistického spektra. S touto kategorizací nesouhlasím. Nesouhlasím s patologizací celé jedné části populace, zejména když s touto částí populace není nic v nepořádku.

– Nick Bevin

ADHD – seznam inspirací pro okamžitou úlevu

ADHD, o kterém bychom v paradigmatu neurodiverzity mluvili spíše jako o Kinetickém Kognitivním Stylu, jak ho nazývá Nick Walker, je často spojováno s tzv. exekutivní dysfunkcí. Tedy stavem, kdy pro nás mohou být obtížné některé aspekty každodenního fungování, jako je třeba úklid, pracovní nebo školní povinnosti, schopnost nakládat se svými kognitivními (rozumovými) dovednostmi, jako je…
Více

Exekutivní dysfunkce

Mluvíme-li o „dysfunkci exekutivních funkcí“, je třeba si připomenout (a osvětlit těm, kteří se s tímto problémem nepotýkají), že se jedná o souhrnné označení nejrůznějších obtíží. Problémy jedné osoby v oblasti exekutivních funkcí se nebudou nutně shodovat s obtížemi druhé osoby, přestože výsledek bude vypadat stejně (tj. jako neschopnost splnit úkol). Pro některé lidi s…
Více

Když adaptace vypadá jako lenost

Jako dítě jsem byla mnohokrát obviněná z lenosti za to, že jsem věci dělala způsobem, který mi přišel smysluplný, a přizpůsobila si zadaný úkol tak, abych ho byla schopná vykonat. Velkou část svého dětství jsem netušila, že jsem autistická, a o tom, že s autismem mohou souviset deficity v oblasti exekutivních funkcí, jsem se doslechla…
Více

Článek v časopise Listy klinické logopedie

V aktuálním čísle časopisu Asociace klinických logopedů můžete číst článek Úvod do problematiky autismu v kontextech paradigmatu neurodiverzity a přístupu zaměřeného na člověka, který se věnuje problematice autismu a dalších forem neurodivergence z pohledu psychoanalytické teorie a klinické praxe.

Dopis autistickému dítěti: O meltdownech a studu

Milé autistické dítě, Ráda bych, abys vědělo, že i autističtí dospělí se potýkají s meltdowny. Já jsem dospělá a stejně mám občas meltdown. Nesnáším, jak na mě u toho všichni koukají, obzvlášť, pokud se to stane na veřejnosti, protože nechci být vzteklá ani křičet na lidi ani brečet, ale v té chvíli si nemůžu pomoct.…
Více

Závažné obavy z termínu „těžký autismus“ a diagnostického překrývání

Upozornění: Článek zmiňuje téma sebevraždy Termín „profound autism“, do češtiny překládaný jako „těžký / vážný / hluboký autismus“ či „PAS+“1, je nadbytečný, matoucí a komplikuje snahu o nalezení vhodných podpůrných opatření pro autistické osoby s komplexním postižením. Zastánci termínu „těžký autismus“, jimiž jsou zejména neautističtí rodiče a neautističtí výzkumníci autismu, však nadále ignorují jak odbornou…
Více

Rozhovor pro Forbes

S časopisem Forbes jsme si povídali o neurodiverzitě, podnikání a businessu. https://forbes.cz/kdyz-vam-to-mysli-jinak-v-cem-muze-byt-adhd-nebo-asperger-byznysova-vyhoda/

Trauma a identita – pozvánka na konferenci

Dovoluji si sdílet pozvánku na konferenci Trauma a identita. Řada příspěvků se bude týkat problematiky autismu, neurodiverzity, ADHD a dalších neurovývojových a jiných tzv. „poruch“. TRAUMA A IDENTITA(10. – 11.11.2023, nám. Míru 19)Co vás čeká:MUDr. Martin Pavelka – Patologie ranných vztahových traumatPo úvodní zmínce o současném stavu francouzské veřejnoprávní dětské psychiatrie, přednášející odůvodní proč specifická…
Více

Opakování manter a repetitivních frází během denních aktivit

S opakováním manter nebo krátkých repetitivních frází se lze setkat v různých kulturách a jeběžné i v křesťanství. Na působení manter nebo repetitivních frází lze pohlížet ze tří hledisek: Shora dolů nebo naopak? Kdosi výstižně poznamenal, že postupy, jak se uklidnit, lze rozdělit na dvě skupiny. Praktická aplikaceOpakování manter během běžných denních aktivit doporučují Hulett et al.…
Více

Autistické truchlení není jako neurotypické truchlení

K autismu jsem se dostala skrze truchlení. Bylo to v den mých sedmačtyřicátých narozenin, kdy jsem se nešťastnou shodou okolností stala svědkem úmrtí svého otce. Kdybych do místnosti vstoupila jen o pět minut později, neslyšela bych jeho poslední slova ani neviděla hrůzu v jeho očích, když ho postihla mozková mrtvice. Bezmocně jsem stála poblíž a…
Více