Co je autismus?

Nick Walker, na svých stránkách http://neurocosmopolitanism.com/what-is-autism/ popisuje autismus následovně:

Autismus je geneticky založená lidská neurologická variace. Komplexní soubor vztažných charakteristik, které odlišují autistickou neurologii od neautistické neurologie ještě nedovedeme zcela pochopit, ale dosavadní důkazy směřují k tomu, že hlavní rozdíl spočívá ve skutečnosti, že autistické mozky jsou charakterizovány zvlášť vysokou úrovní synaptické konektivity a reaktivity. To vede k tomu, že subjektivní zkušenost autistického jedince je více intenzivní a chaotická, než ta, kterou prožívá neautistický jedinec. Autistická mysl má tendenci zpracovávat větší množství informací, jak na kognitivní, tak na senzomotorické úrovni, přičemž dopad každé jednotky zpracovávané informace bývá silnější a méně předvídatelný.

Autismus je fenoménem vývoje. To znamená, že začíná již v momentě početí a má pervazivní mnohaúrovňový vliv na vývoj během celé délky života. Autismus vede ke zřetelně atypickým způsobům myšlení, pohybu, interakce a senzorického i kognitivního zpracovávání informací. Jednou z analogií, s níž se můžeme obvykle setkat je, že autističtí jedinci mají z neurologického hlediska jiný „operační systém“ než neautističtí jedinci.

Podle současných odhadů jsou autistická jedno až dvě procenta světové populace. Ačkoliv byl za posledních pár dekád zaznamenán nárůst počtu diagnostikovaných, důkazy svědčí o tom, že tento nárůst je důsledkem vyššího odborného i veřejného povědomí, spíše než skutečným nárůstem výskytu autismu.

Navzdory společným základním neurologickým vlastnostem se autističtí jedinci velice liší mezi sebou navzájem. Někteří se projevují výjimečným kognitivním nadáním. Dlužno říci, že v kontextu společnosti, která je orientovaná dle senzorických, kognitivních, vývojových a sociálních potřeb neautistických jedinců, jsou autističtí jedinci vždy do určité míry znevýhodněni – někdy zcela zjevně, někdy nenápadněji.

Oblast sociální interakce reprezentuje jeden z kontextů, v němž jsou autističtí jedinci konzistentně znevýhodněni. Smyslová zkušenost světa autistického dítěte je intenzivnější a zmatenější, než ta, kterou prožívá neautistické dítě. Nekončící úloha orientovat se v této zkušenosti a zpracovat ji tedy zabere větší část energie a soustředění autistického dítěte. To znamená, že autistické dítě se pak nemůže se stejnou mírou soustředění a energie věnovat nuancím sociální interakce. Tato potíž dostát sociálním očekáváním neautistů často vede k sociálnímu odmítnutí, které dále upevní obtíže v sociální oblasti a ovlivní sociální vývoj. Právě z tohoto důvodu je autismus často mylně prezentován jako něco, co je bytostně souborem „sociálních a komunikačních deficitů,“ ze strany těch, kteří si nejsou vědomi toho, že sociální obtíže, kterým musí jedinci s autismem čelit jsou jen vedlejšími produkty intenzivní a chaotické povahy autistické smyslové a kognitivní zkušenosti.

Autismus je stále velice často označován za „poruchu“, ale tento pohled byl v posledních letech zpochybněn zastánci modelu neurodiversity, jehož stanoviskem je, že autismus a další neurokognitivní variace jsou obyčejnou součástí přirozeného spektra lidské biodiversity, stejně, jako je tomu u variací etnických nebo variací v sexuální orientaci (která byla též v minulosti patologizována). Ve výsledku, pokud popisujeme autismus jako poruchu, jde o hodnotový soud, spíše než o vědecký fakt.

Převzato ze stránek Nadačního fondu Autismu:
http://nadacnifondautismu.cz/nadacni-fond/