Plaská 7, Praha 5 – Újezd, Malá Strana
+420775274281

Vydělávala jsem si týráním dětí

Jak rozumět autismu, ADHD a životu, když zrovna nedává smysl

Vydělávala jsem si týráním dětí

na obrázku je potemnělá prázdná kuchyně a na zemi je opuštěný plyšový medvěd. Známka nefunkční domácnosti.

Vydělávala jsem si týráním dětí. Nevypadalo to jako týrání. Nepřipadalo mi to jako týrání. Ale rozhodně to týrání bylo. Teď už to vidím. Kdysi jsem si myslela, že vlastně těm dětem pomáhám. Vlastně se to považovalo a stále považuje za terapii. A ne jen tak nějakou – jedná se o nejvyhledávanější terapii autistů, často JEDINOU terapii, kterou pokrývá pojištění. Dodnes je to “jediná terapie, která má nějaké měřitelné výsledky”.

Byla jsem ABA terapeutkou. Můj oficiální titul byl “behaviorální technik”, což už je samo o sobě celkem vypovídající. Najali mě jen tak, z ulice, bez jakéhokoliv vzdělání o vývoji dětí, nevěděla jsem nic o autismu ani o ABA, nikdy předtím jsem nepracovala s dětmi, natož s autistickými dětmi.Vůbec. Jsem. Nevěděla. Co. To. Autismus. Je. A nezjistila jsem to ani během let, kdy jsem tam pracovala.

Abych byla upřímná, k získání této pozice jsem znalosti ani zkušenosti nepotřebovala, protože v ABA je autismus “behaviorální poruchou”. V ABA je autistický člověk prostým souhrnem chování, které se musí přetvořit, vytvarovat nebo zničit, je seznamem “excesů” a “deficitů”, které je potřeba vypíchnout a pracovat s nimi. Vzdorující dítě, z kterého uděláme dítě poddajné a povolné. Vlastně jsem byla taková glorifikovaná cvičitelka psů.

A pokud je vaším jediným cílem odměňovat za poslušnost a odepírat odměnu za neposlušnost, pak dává smysl, že se nemusíte nic moc učit ani o základech autistické neurologie. Jo, jednou za měsíc jsme mívali vzdělávací setkání, ale na těch jsme se o autismu nevzdělávali.

Učili jsme se spíše věci jako “plánovaná ignorance” – jak ignorovat vystresované dítě tak dlouho, dokud se nepodvolí vašim požadavkům, jak “správně” fyzicky omezovat 2-6leté dítě, jak neukazovat empatii, když má dítě meltdown, protože to by takové chování jen posilovalo a to nechceme, jak “znecitlivět” dítě, aby mu bolestivé nebo nepříjemné smyslové zkušenosti nečinily takové potíže (nápověda: děti nejsou vůbec znecitlivěné, jen donucené vydržet, dokud úspěšně a konzistentně nepřestanou reagovat), jak proměnit prostředí – ne proto, aby bylo autistům příjemnější, ale aby více svádělo k poslušnosti (například krmíte dítě slanými brambůrky, aby pak vypilo více vody a došlo si na záchod, když vy to po něm budete chtít).

Smyslové přehlcení? Každodenní fungování nebo smyslově-motorické potíže? Vyčerpaný z 40 hodin dětské práce? Líp se ti komunikuje skrz odlišný systém, jazyk? Štve tě, že s tebou zacházejí jak s cirkusovým zvířetem? To není můj problém, kámo. Jsem tady od toho, abych tě nalákala na bonbon a manipulovala s tebou, dokud neuděláš, co já chci, a to bez otázek. Časem z tebe bude výborná kořist sexuálních predátorů, zlých učitelů, poskytovatelů péče a partnerů. Jé, a co teprv ti, co tě šikanují! Ale těm budeme říkat “kamarádi”, protože každé dítě nebo školák v tvém věku je automaticky tvůj kámoš, no. Potřebuješ stimmovat? Neboj, poslechneš na pár mých povelů a dovolím ti hýbat TVÝM tělem, a to rovnou způsobem, jakým TY chceš!…ještě čtyři! Do té doby zklidni ruce!

Pracovala jsem tam přes tři roky, během kterých vycházely najevo nejrůznější věci. “Proč nemá mávat rukama? Vždyť tím nikomu neubližuje.” “Proč prostě nemůžeme zjistit, co ho trápí, a najít mu řešení?” “Proč potřebujeme podrobně sledovat, že zná tisíc slov, když jich očividně zná mnohem víc?” Pokaždé, když jsem se na něco zeptala, na něco, co zpochybnilo jejich způsob uvažování nebo jejich metody, řekli mi: “Tohle je jediná terapie, která má nějaké měřitelné výsledky. Jenom takhle se mohou něco naučit.”

A přestože mi to vůbec nesedělo, věřila jsem jim. Protože jsou to profesionálové, žejo? Co umím já? Oni mají ten titul z vysoké. Já mám jenom maturitu a práci za minimální mzdu, a to jsem ještě šťastná. A I když osobně nevěřím trestání a odměnám, většina rodičů tak své děti vychovává. A vůbec, je to věda, a je prokázáno, že to autistickým dětem pomáhá. Tak jsem si to pro sebe vysvětlovala.

A protože jsem neměla moc povědomí o tom, co vlastně autismus je, nevěděla jsem, že je to něco, co nevyžaduje “léčbu”. Rozhodně jsem nevěděla vůbec nic o barbarské historii ABA a o jejím sadistickém zakladateli Lovaasovi, který týral děti elektrošoky a bil je – to celé pod záštitou morbidního pokusu o “přeučení” – nejen u autistů, ale I například u gayů. Přesto je Lovaas “hrdina”. “Důkazy”, které tak rádi citují, jsou založené na týrání. Je to efektivní? Asi záleží na to, co je vašim cílem. Pokud chcete poslušné dítě (což je cílem ABA), pak ano, asi je to velmi efektivní, ale je to celkem ujetý cíl, a navíc, za jakou cenu?

Za jakou cenu…na to jsem přišla až po letech, když jsem objevila autistickou komunitu. A když autistické komunitě nasloucháte (jakože snad ano), pak už víte, že je velmi složité najít dospělého člověka, který si touto terapií prošel a dneska nemá PTSD nebo C-PTSD.

Vím, co si říkáte…”Tak to už není.” “Moje ABA je jiná.” “Timmy svou terapeutku zbožňuje.” Nebo jste možná slyšeli, že pokud to nevypadá násilně, je to asi něco jiného a daná společnost to nazývá ABA, aby to pokryla pojišťovna (vlastně je to takový podvod).

Takže nejprve je důležité zmínit, že ABA, která používá elektrické šoky a podobně, STÁLE EXISTUJE. Nejde o věc minulou, a ano, pořád se objevují I nějaké pojistné podvody. Ale co píšu o té takzvané “dobré ABA” terapii je, že možná nevypadá jako týrání, ale pořád to týrání je.

Jakto? No, řekneme si něco o ultimátním cíli ABA terapie:

Ultimátním cílem ABA terapie je zařídit, aby dítě bylo “nerozpoznatelné od vrstevníků”. Už to samo o sobě je násilné, protože učíte dítě, že bude tolerováno pouze tehdy, když bude předstírat, že je jako všichni ostatní. Musí obětovat hodin týdně, takže místo toho, aby si hráli, tak tráví daný čas opravováním toho, co je na nich “špatně”. Nejenom, že to v dítěti zvnitřňuje ableismus, ale také to dítě nutí se hýbat, komunikovat, hrát si a socializovat se způsoby, které jsou nepřirozené, nepříjemné a někdy až bolestivé – a to zejména, co se týče nadějí, že je jednou nebudou jejich takzvaní vrstevníci trápit. Často to časem vyústí v autistické vyhoření.

Pokud je “nerozpoznatelnost” cílem, jak se k danému cíli dostáváme?

Poslušností. To je pravděpodobně nejnásilnější součást ABA (a zase mluvím o “hravých”, “legračních”, “pozitivních posilováních”, které má Timmy tak rád! Timmy se možná směje. Možná má fakt rád ty gumové medvídky nebo mašinku Tomáše. Možná má svou terapeutku fakt rád a baví se během těch patnáctiminutových přestávek, které za hodinu má. Ale víte co? Je to furt týrání.)

Timmy se tam totiž učí, že jeho tělo mu nepatří. Timmy se učí, že si musí “zasloužit” přístup k jeho vlastnímu majetku. Když terapeut odejde, jeho oblíbené věci jsou uloženy někam do skříně, dokud nedojde k dalšímu sezení. Nerozporuji, že se Timmy v daný moment baví. Děti, s kterými jsem pracovala, se taky kolikrát bavily. Ale je důležité zmínit, že se hodně násilí odehrává nevědomky.Dítě si ani nemusí uvědomit, že je týrané, protože jeho pozornost strhávají balonky a bonbony. Ale je zde nerovnost. A mozek malého Timmyho tuhle nerovnost cítí a píše si:

Třeba toto…

-lidi, kteří mají více síly než já, mě mohou donutit dělat, cokoliv chtějí

-nikdo mi nepřijde pomoci nebo mě ochránit, ani mí rodiče

-jiní lidi rozhodují o mém těle

-nesmím říkat ne, nebo protestovat

-je v pohodě, když mě lidi fyzicky přemístí, pokud nedělám to, co chtějí

-když mám potíže, dospělí mě budou ignorovat a nepomohou mi; je jim to jedno

-mí rodiče mě musí taky nenávidět, protože mě ani nenechají spočnout (v ABA se hodně mluví o “konzistentnosti” a tak rodiče a všichni, co se s dítětem setkávají, používají ABA i mimo terapie a sezení)

-jsem souhrnem svých “chování”, nemám žádnou vlastní cenu

Jak jsem říkala, dítě si možná ani neuvědomí, že se tyto věci učí, ale ty zprávy tam jsou, a jsou neustále přijímány.

Každopádně, abych ukázala, jak špatná “dobrá” ABA je, šla jsem na stránky své bývalé společnosti, abych si zjistila, jestli pořád dělají všechno stejně a abych získala nějaké informace, kterými bych svá trvzení podložila. Když jsem tam byla, znechutilo mě, co jsem našla, a rozhodla jsem se toho napsat víc, kde budu rozebírat vše napsané na daných stránkách. Takže se tento článek rozrostl mnohem víc, než jsem čekala, a bude následovat ještě další, delší série o ABA, protože se zdá, že mám toho ještě hodně co říct. Takže zůstaňte napjatí!

Z anglického originálu https://madasbirdsblog.wordpress.com/2017/04/25/i-abused-children-and-so-do-you-a-response-to-an-aba-apologist/

přeložila Zrzi.cz

díky podpoře Jana Barty

Author