Autismus – Příručka pro rychlý start

Níže najdete souvislý přehled toho, jaké informace o autismu jsou dostupné, jaké jsou projevy autismu a příznaky autismu, jak lze poznat, že je někdo autista a co to znamená být autista. Dozvíte se, jak autisté vnímají a prožívají svět a najdete tu veškeré potřebné informace k tomu, abyste mohli být dobrým rodičem, kamarádem, prarodičem nebo odborníkem. Informace budeme průběžně doplňovat a příručka se tak bude neustále rozrůstat, až pokryje všechna témata a oblasti, které s autismem souvisí. 

Tento dokument vznikl díky dárcům a partnerům a na jeho podobě a obsažených informacích se podíleli autisté z celého světa. Autisté z české republiky dostali za práci na obsah honorář, který odpovídá standardním tržním podmínkám.

Partneři příručky:

Hlavním partnerem dokumentu je Nadační fond Avast, program „Spolu do života“. 

1. krok – Zjisti, co je autismus
Co je autismus?

Autismus je vrozená celoživotní neurologická variace, která se projevuje odlišným viděním a chápáním světa. Existují tři možné náhledy na autismus – medicínský, neurobiologický a sociální. Vědecky přijímané chápání toho, co je autismus se posouvá, podle toho, jaké informace má věda k dispozici. Moderní věda zná autismus až od roku 1943, kdy jej ve své práci Autistické poruchy afektivního kontaktu popsal Leo Kanner. Ve stejné době se autismem zabýval také Hans Asperger, podle něhož je pojmenován Aspergerův syndrom. Americký neurolog Oliver Sacks však dokázal, že autismus je možné prokázat i u mnoha osobností, které žily v době před rokem 1943 a jeho výzkum potvrzuje domněnku o tom, že autismus je pravděpodobně od počátku součástí lidské existence.
Autismus je velmi široké spektrum, na kterém se jedinci pohybují různě během svého života (mnohdy i v rámci jednoho dne), proto je kontroverzní rozdělení na nízkofunkční a vysokofunkční autismus považováno za mylné. V ČR se s ním však setkáváme velmi často. Ve skutečnosti to není tak, že by někteří autisté byli chytřejší nebo schopnější samostatného fungování, než jiní. Autismus je jen jeden, ale protože jsme každý jiný, projevuje se u různých lidí rozlišně.

Často se funkční dělení – tedy kategorizace na nízkofunkční a vysocefunkční odvíjí od toho, zda jsou autisté schopni komunikovat verbálně, tedy mluvenou řečí, nebo nikoliv. Tento rozdíl je však už zachycen v rozlišení autismu a Aspergerova syndromu. Aspergerův syndrom je podskupinou autismu, jehož rozlišovacím znakem je, že narozdíl od autismu u něj nedochází k opoždění ve vývoji řeči (naopak, tzv. Aspergeři často mluví, čtou, počítají a získávají akademické dovednosti rychleji a snáze, než neautisté – proto jsme se s nimi také dříve mohli setkat pod termínem „nadané děti“). 

Druhý bod, o který se dělení na nízkofunkční a vysocefunkční autismus často opírá je, zda je u daného autisty přítomná mentální retardace, či nikoliv. Mentální retardace u dětí a lidí s autismem je však přežitým mýtem, na jehož pozadí stojí skutečnost, že nemáme k dispozici způsoby, jak dobře testovat mentální schopnost a kapacitu u lidí, kteří jsou neverbální nebo o samotný test a jeho obsah a související komunikaci nejeví zájem. Ve výsledku tak zůstávají otázky v testech bez odpovědi, nebo se odpovědi a reakce týkají toho, co zajímá autistu, ne toho, co zajímá autora dotazníkového šetření. Zatímco intelekt a jeho funkce jsou u autistů nedotčeny, existuje velká řada překážek, která jim brání je používat způsobem, který očekávají neautisté. Hlavním důvodem je nejčastěji smyslové přetížení, tedy stav, kdy je nervový systém vystaven takovému množství smyslových podnětů, že mozek není schopen normálně fungovat. Ve své knize Jak to vidím já, to nejznámější autistická osobnost, Temple Grandin, PhD., dokumentuje díky příběhu Tito Mukhopadhyaye. Chlapce, který dokázal jasně a zřetelně odpovídat na její pečlivě vybrané otázky a řešit složité problémy, ale pouze ve chvílích, kdy jeho mozek nebyl zahlcen smyslovým přetížením. V případě Tita je to jen několik chvil během dne. 

Mozky autistů jsou konstruované tak, že zpracovávají větší kvanta informací než běžné mozky a jsou propojené jiným způsobem (pro detailní informace doporučujeme knihu Mozek Autisty od Temple Grandin), což někdy může vést ke smyslovému přetížení, ale i k objevům, myšlenkám, vjemům a nápadům, které nejsou pro neautistu typické. Zkrátka, můžeme říci, že autisté myslí tzv. „out of the box“.

Autismus je celoživotní. Nejde o nemoc, jde o rys, který zasahuje a prostupuje celou osobnost člověka a ovlivňuje jeho vnímání prožívání myšlení a učení. Proto je vhodnější označení „autista“ nežli „člověk s autismem“; nicméně musíme brát v potaz individualitu každého takového jedince, proto je nejlepší se přímo jej zeptat, jaké oslovení preferuje. Protože autisté vnímají, myslí a prožívají rozdílně, i jejich vývoj a způsoby, kterými se učí se odlišují od neautistů. Zatímco některé schopnosti se mohou rozvinout dříve, k rozvoji dalších dochází později (typicky řeč). 

V České republice se rodiče mohou setkat s tím, že jejich dítěti jsou diagnostikovány rozdílné druhy autismu (atypický, dětský…). Jediné veděcky platné a fakticky správné rozdělení autismu však je na autismus a Aspergerův syndrom. V důsledku je však i Aspergerův syndrom pouze podskupinou autismu, nikoliv samostatnou diagnostickou položkou (viz Diagnosticko-statistický manuál V). Autismus je tedy jen jeden. Protože je však součástí osobnosti člověka, nikoliv jediným a určujícím prvkem, projevuje se velice rozdílně a žádní dva autisté tak nejsou stejní.

Velmi často se zaměňuje autismus a jeho přidružené jevy (tzv. komorbidity autismu, které se vyskytovat mohou, ale také nemusí). Slovo „komorbidita“ je dobré znát – nové rodiče často vyděsí, protože si myslí, že má souvislost s morbiditou – úmrtností. Tak to není. 

Více článků na toto téma:

Funkčnost a autismus

50 faktů o Aspergerově syndromu

Nick Walker o autismu

22 lidí odpovídá, jaké je to žít s autismem

Autismus jako jinakost

Problémy s Aspergerem

 

Autismus – přidružené jevy (komorbidity)

Přidružené jevy autismu bývají často zaměňovány s autismem samotným. Ve skutečnosti jde o samostatné jevy, které se mohou vyskytovat jak u autistické populace, tak u populace neautistické. 

Autismus a emoce

Nejčastějí je mýtus, že autisté nemají emoce. Není to pravda. Alexithymie, tedy porucha způsobující problém porozumět vlastním emocím nebo emocím u druhých se vyskytuje zhruba u 10% populace a ve vyšší míře i u lidí s autismem, ale i u těch, kteří jsou jiným způsobem znevýhodnění – tam se vyskytuje asi u poloviny lidí. Alexithymie samotná však NENÍ autismus. Studie zveřejněná Spectrum News a Scientific American prokázala, že autisté bez alexithymie vnímají a pracují s emocemi stejně dobře jako ostatní, kteří alexithymii nemají a naopak – tam, kde lidé mají alexithymii mají problém vypořádat se s emocemi bez ohledu na to, zda jsou autisty, či nikoliv. Jinými slovy, obtíže s rozuměním v oblasti emocí nejsou znakem autismu a s autismem nesouvisí. Druhým, stejně zajímavým, zjištěním je, vztah alexithymie a očního kontaktu. Zatímco autisté věnují výrazně kratší pozornost tváři svého protějšku, způsob zpracování a trajektorie pohledu jsou stejné jako u neurotypiků. Jinými slovy – autisté zpracovávají informaci rychleji, ale způsob zpracování se neliší. Naopak, tam, kde je přítomna alexithymie se zásadně liší i způsob zpracování a dráha pohledu. V případě empatie je to také jinak, než jak jsme zvyklí slýchat. Lidé bez alexithymie nemají problém s empatií, ale autisté i neautisté s alexithymií jej mají. Nejde však o neschopnost vnímat emoce, ale o obtíž v tom je zpracovat a jak s nimi naložit. I u lidí s alexithymií vzbuzuje vztek druhých lidí emocionální reakci a jsou si dobře vědomi toho, že vztek je negativní reakcí. Jiná studie stejného týmu dokonce ukázala, že lidé s alexithymií projevují vyšší míru emočního přebuzení, pokud se někdo v jejich okolí dostane do krizové situace, než autisté i neautisté, kteří alexithymii nemají.

Výše uvedené, ale i výsledky dalších studií poukazují na to, že není pravdou, že by autisté nevnímali emoce, naopak, zdá se, že je vnímají a prožívají je mnohem intenzivněji než neautisté. Tomu nasvědčuje i zvýšená potřeba seberegulačního chování, tzv. Stimming (třepání a mávání ručičkama, výskání, hučení, potřeba se houpat na houpačce, skákat na trampolíně, opakování slov a kousků vět, ale i sebepoškozování a poškozování druhých, jako je škrábání, štípání, kousání, trhání vlasů, bouchání hlavou o zeď, atp.). Některé terapie se snaží stimming u dětí potlačit, což ovšem vede k velmi negativním důsledkům. Existují však osvědčené způsoby, jak dětem při vyventilování emocí pomoci.

Autismus a úzkost

Mezi nejzásadnější přidružené jevy u autismu patří úzkost a úzkostné poruchy. Dle výzkumů doprovázejí autismus až u 84% lidí. Úzkostné poruchy mohou být spojené se známou teorií attachmentu, kterou popsali Bowlby a Ainsworth (typu citové vazby, která se formuje v dětství mezi dítětem a matkou. Autistické dítě se může vyvíjet atypicky, rodiče znejisťují jeho reakce a nemá jak mu proto poskytnout reflexi pro jeho vlastní emoce tak, jak by potřebovalo. 

K úzkosti vede u autistů také zřejmé vědomí vlastní jinakosti, které člověka skrze nechápavé reakce okolí provází celý život. Nakonec mohou k úzkosti a nejsistotě také přispívat návštěvy lékařů, vyšetření i samotné terapie. Jde zejména o vyšetření spojená s prvním podezřením na diagnózu, která mohou zahrnovat různá drastická vyšetření, jako je píchání dlouhou jehlou do lýtka, odběry krve nespolupracujímu dítěti (pět sester leží na dítěti, zatímco šestá se snaží nabrat krev a žíly praskají…).

Dalším významným zdrojem úzkosti je to, jak se o autistických dětech a lidech vyjadřuje jejich okolí. Dítě, které je neverbální působí dojmem, že neslyší a nerozumí. To vede rodiče k menší obezřetnosti, v důsledku čehož se často o dítěti vyjadřují v jeho přítomnosti způsobem, který může ublížit jeho sebevědomí. 

Úzkost často provází autisty dlouhodobě po celý život. Hlavním způsobem, jak se s ní výrovnávat a jak jí překonat je vytvoření prostředí, kde, zejména v rodině, může vzniknout pevný a jistý vztah, který je dítěti oporou a pomáhá mu porozumět vlastním emocím a prožitkům a vyrovnat se s nimi.

S úzkostí u autismu je nezbytné pracovat. V kombinaci s nepřijetím osobnosti autistického člověka nebo dítěte je zde poměrně vysoké riziko sebevražedných myšlenek. Jsou známy případy (i v ČR), kdy vše neskončilo jen u myšlenek nebo pokusů. Opět je zde zásadní pevný vztah, ve kterém dochází k přijetí daného autisty.

Autismus a smyslové obtíže

Smyslové vnímání a potíže, ke kterým v této oblasti dochází patří k nejméně prozkoumaným, ale dle výpovědí samotných autistů nejzásadnějším přidruženým obtížím. Smyslové obtíže se mohou týkat kteréhokoliv ze základních smyslů – hmatu, čichu, sluchu, zraku i chuti, ale také propriocepčního vnímání – tedy vnímání pohybu a orientace vlastního těla v prostoru. Obtíže ve smyslové oblasti se autisté snaží sami kompenzovat. Typické případy jsou, když si zacpávají uši nebo křičí při specifických zvucích (splachování záchoda, voda tekoucí do vany, zvuk projíždějících sirén (hasiči, sanitka, policie)), když odmítají jíst některé nebo všechny typy potravy nebo když kousají nejedlé předměty., když se houpou na houpačce nebo skáčou na trampolíně. 

V extrémních případech je kompenzací smyslového přetížení (př. bolest zubů, zranění, atp.) sebepoškozování, jako je mlácení se rukou do hlavy, mlácení hlavou do zdi, atp. V daných případech je nutné najít způsob, jak odhalit spouštěč daného vjemu a buď jej zmírnit nebo odstranit. Sebepoškozování a agrese u autismu mají VŽDY svůj důvod, ačkoliv nemusí být zjevný. Nejčastěji je příčina spojena právě se smyslovým přetížením.

ADHD a autismus

ADHD, zjednodušeně hyperaktivita, je často zaměňována za autismus, ale jde o přidružený jev, který se spolu s autismem vyskytovat nemusí (diagnosticko-statistický manuál ve svých předchozích vydáních dokonce považoval za nemožné, aby měl jeden člověk zároveň ADHD a autismus). Symptomy ADHD a příznaky autismu mohou být velice blízké, proto dochází k jejich záměnám. Z tohoto důvodu také nemusí v mnoha případech zabírat medikace nebo je její dávkování velice obtížné. Stejně jako v jiných případech platí, že pokud není medikace absolutně nezbytná, je lepší se jí vyhnout. 

Epilepsie a autismus

Vědecké výzkumy se nemohou shodnout na tom, že autismus souvisí s epilepsií nebo epilepsie s autismem (zda první vede ke druhému nebo naopak). Faktem je, že v blízké či vzdálenější rodině lidí s autismem se často epilepsie může vyskytovat a může se také vyskytovat u téhož člověka společně s autismem. Narozdíl od autismu je epilepsie poruchou a je léčitelná.

Zažívací obtíže a autismus

Ve spojení s autismem jsou velice časté zažívací a trávicí obtíže, které bývají velice často připisovány různým syndromům a symptomům. Ačkoliv příčina může někdy spočívat v oblasti trávicího traktu, v naprosté většině případů nejde o dietologické obtíže, ale zažívací obtíže mají psychosomatický původ. To je nejčastější u dětí, které nemluví, nejsou verbální, nemohou se vyjádřit a dostávají se tak do stresu v důsledku nenaplněných potřeb. V řešení zažívacích obtíží je na prvním místě zjistit, zda existuje nějaké nanaplněné přání či nevyjádřená potřeba. To se dá zjistit například prostřednictvím funkční komunikace. Po uspokojení dané potřeby často zažívací obtíže pominou. 

Zažívací potíže jsou také typické pro úzkostné a stresové stavy, které mohou být v případě autismu dlouhodobé. 

Autismus a genialita

V diskusích o autismu se často zmiňuje prvek geniality (pak je geniální autista označován jako tzv. autistický savant). Mnohdy se mluví o výjimečnosti takového talentu a také o tom, že ve srovnání s ním je na tom většina autistů velice špatně. To opět vychází z překonaných pohledů a z rozdělení autismu na nízkofunkční a vysocefunkční. Pravdou je, že autisté mohou mít velice specifické zájmy, které se pohybují na úrovni naprosté fascinace daným předmětem nebo činností a pokud takový zájem trvá a je okolím podporován, pak v dané oblasti daný autista může (ale nemusí) dosáhnout významné odbornosti i úspěchů. Peter Thiel, jeden z prvních investorů do společnosti Facebook mluví o tom, že lidé s autistickými rysy (=autisté) jsou méně vnímaví ke společenskému ocenění nebo hodnocení jejich činnosti a dovedou tak dané téma prozkoumat do větší hloubky a hledat přiležitosti tam, kde je neautisté nevidí. Ke stejnému závěru dochází i autistka Temple Grandin, která mluví o tom, že za pokrokem lidstva nestojí socializace, ale specifické zájmy daných vědců o oblasti, která většinu obvykle nezajímá.

Protože zejména děti a lidé s Aspergerovým syndromem (autismus, u nějž se ve vývoji neprojevilo zpoždění v oblasti řeči) udivují svou verbální obratností a sečtělostí (Hans Asperger je nazýval „malými profesory“), neverbální děti se oproti nim jeví jako málo inteligentní. Jde o optický klam, který má za následek široce zastoupené nedoceňování intelektuálních schopností dětí s autismem. Důkazy o tom máme díky kazuistikám případů jako je Jake Barnett, autista, který v pubertě studuje kvantovou fyziku na vysoké škole – Jake Barnett byl dlouhou dobu neverbální (nemluvil) a doma si hrál s provázkem a venku na ulici neustále podivně cukal hlavou a různě ji nakláněl. Ve chvíli, kdy u něj nastoupila řeč, vysvětloval rodičům, že jeho podivná hra s provázkem byla počítáním matematických vzorců a trhání hlavou bylo pozorováním úhlu slunce a stínů v okolí. Rodiče mu dlouho nevěřili, až pozvali profesora matematiky z Princetonu, aby Jakovi ty jeho výmysly o matematice rozmluvil. Ten jim však musel potvrdit, že všechny synovi propočty jsou správné, což otevřelo chlapci cestku k akademické kariéře. 

Nejen Barnettův případ je dobrou ukázkou toho, jak si udržujeme falešné předsudky o intelektuální kapacitě a potenciálu rozvoje u autistických dětí. Je to naše představa, co nám brání podporovat jejich talent a nadání a hledat cesty pro jejich vzdělání, které jsou pro ně srozumitelné. Stručně řečeno: Pokud se s dítětem nedokážeme dorozumět řečí, myslíme si, že je hloupé. V případě autismu toto platí a předsudky o inteligenci autistických dětí a dospělých, bohužel, často udržují při životě i odborníci. 

Meltdown a Shutdown

Meltdown a Shutdown jsou stavy, do kterých se může autistický jedinec dostat skrze smyslové přehlcení, nepříjemný zážitek a podobně. Lidé pak nesprávně označují autisty za agresivní a nepřizpůsobivé, přestože problém leží úplně jinde. Jak takový stav vidí autista sám? Jak autistům v těchto stavech ulehčit a pomoci?

Obecně, ale samozřejmě ne vždy a u každého, pomáhá, když autistu dostaneme do bezpečného, tichého, klidného, někdy i zatemněného prostředí. Vyvarujme se doteků, co to jen jde, pokud si o ně sám neřekne – doteky v tuto chvíli mohou být velmi nepříjemné, mohou i bolet, pálit, ničit člověka ještě více. Někdy pomáhá tichá, klidná hudba. Často pomáhá spánek. Meltdowny a shutdowny nepřipomínáme a nikdy za ně autistické dítě ani dospělého netrestáme.

Zeptejte se vašeho dítěte, kamaráda, partnera, než aplikujete kterýkoliv z našich tipů, případně, pokud jsou neverbální, sledujte jejich reakce – každý jsme individuální a co platí na jednoho autistického člověka, nemusí platit na jiného.

Více se o meltdownu a shutdownu dozvíte v těchto článcích:

Autismus – Meltdown a Shutdown

Autismus a úzkost: Když pochvaly nefungují

Temná strana stimu: sebepoškozování

49 frází, kterými uklidníte úzkostné dítě a dospělého

Meltdown a šok poté

Meltdown a shutdown 

 

2. krok – Zjisti, jestli (a jak) získat diagnózu
Diagnostika

Diagnostika autismu je složitý proces, během kterého je rozhodnuto, ať již lékařem či autistou samotným, že daná osoba se nachází na autistickém spektru. Podle čeho je však možné se během diagnostiky řídit?

Obecně o autismu

Existují různé symptomy, které se objevují u autistických lidí. Mezi ty nejčastější patří například přítomnost speciálního zájmu, kterému se člověk věnuje v nadměrné míře; dokáže však proniknout hlouběji než většina neurotypických (lidé bez neurologických variací) lidí. Člověk s autismem mívá často potíže s běžnou komunikací a řečí – i lidé s Aspergerovým syndromem mají potíže chápat ironii, nadsázku či různé metafory, dokáží však zase s jazykem pracovat velmi netradičním způsobem, vytváří si nová, efektivnější slova, hrají si se slovy. Člověk s autismem také zpracovává obrovská kvanta dat, které přijímá skrze své smysly, často skrze vizuální myšlení. Autisté se s tímto prudkým návalem informací z vnějšího světa vyrovnávají stimmingem (uklidňování příjemnými věcmi, ventilování energie), případně si tvoří vlastní řád a rituály.

Více článků na toto téma:

Co je autismus

Projevy Aspergera u dětí

Problémy s Aspergerem

Symptomy Aspergerova syndromu

Asperger a ženy: 10 vlastností

Poslední zajímavý checklist

50 výhod Aspergerova syndromu

Aspergerův syndrom: 50 faktů

10 znaků, že máte Aspergerův syndrom

Nemluvíte za nízkofunkční lidi s autismem

Jak se osvobodit od paradigmatu patologie

Autismus v dospělosti

Ačkoliv se nejvíce mluví o autismu v dětství, autismus zůstává až do dospělosti. Mnoho lidí si až v dospělosti uvědomí, že se jejich vnímání světa velmi liší od ostatních lidí, případně zjistí, že se u nich může jednat o autismus. Dospělí lidé s autismem mají často odlišné priority od svých vrstevníků, často u nich přetrvává kouzelný dětský náhled na věci a problémy, díky kterému dokáží problémy řešit netradičními a jedinečnými způsoby, vztahy dospělých lidí s autismem jsou často rovněž koncipovány jiným způsobem než vztahy neurotypických dospělých. 

V poslední době se autismus začíná diagnostikovat častěji a diagnostiku vyhledávají i lidé, které v dětství minula. Často tedy dosáhnou plného pochopení sebe sama až v dospělosti. Tomuto jevu se říká anglickým termínem late-blooming autism.

Někteří autisté bývají proti své vůli v dospělosti dáváni do ústavů, kde s nimi není zacházeno jako s rovnoprávnými lidmi, v důsledku čehož může docházet k různým agresivním výpadům – je popírána jejich osobnost a není s nimi zacházeno důstojně.

Více článků na toto téma:

Autismus a ústavy

Rady mladým autistům – vytrvejte a udivujte

Jak hovořit nejen s dospělým autistou

Co dokáže dospělý Asperger

Autismus u žen

Velmi komplikovaná bývá odborná diagnostika autismu u žen. Autistické ženy se projevují jiným způsobem než autističtí muži, diagnostická kritéria jsou však přizpůsobena zejména mužům. Ženy pak oficiální diagnózu často nedostanou, přestože mají autistické myšlení.

Ženy s autismem se často od svých vrstevnic liší odlišnými zájmy či koníčky, případně jsou jejich koníčky shodné s běžným průměrem, ale věnují se jim v mnohem větší míře. Rovněž mají autistky větší tendence se do kolektivu začleňovat, ale potlačovat při tom svou vlastní unikátnost a povahu. Tomuto jevu se pak říká chameleonský efekt – autistky mění svou povahu jako chameleoni a přizpůsobují se dané situaci, aniž by daly najevo svou pravou tvář.

Více článků na toto téma:

Co je to autismus

Projevy Aspergera u dětí

Symptomy Aspergerova syndromu

10 znaků, že máte Aspergerův syndrom

10 vlastností

Poslední zajímavý checklist

50 výhod Aspergerova syndromu

 Aspergerův syndrom: 50 faktů

10 znaků, že máte Aspergerův syndrom

Nemluvíte za nízkofunkční lidi s autismem

Projevy autismu u dětí

Nejčastěji bývá autismus diagnostikován v dětství. Autistické děti se velmi liší od ostatních vrstevníků – ať už svými zájmy, sociálním chováním, dovednostmi, případně i strachy. Je tedy nutné k autistickým dětem přistupovat tak, jak si to jejich odlišnosti vyžadují, zapojovat se do jejich oblíbených činností a rozvíjet jejich dovednosti speciálními technikami. 

Více článků na toto téma:

Projevy Aspergera u dětí

Neurodiverzní děti a behaviorální modifikace jejich projevů

5 věcí, které byste nikdy neměli říkat autistickým dětem

Autistické trčení

Tiché ruce

Stereotypy

K diagnostice autismu se váží mnohé stereotypy. Podle běžných stereotypů bývá autista většinou muž, který je introvertní, nemá zájem o přátelství, případně je agresivní a necitlivý. Nic z toho není diagnostickým kritériem pro autismus. Autisté mají empatii , stejně tak existují autisté, kteří jsou extrovertní a kontakt s lidmi aktivně vyhledávají. Agresivita u autistů rovněž není nijak přirozeným projevem. Je nutné vzít v potaz, že autistů existuje mnoho, a stejně, jako se od sebe liší neurotypičtí lidé, se od sebe liší i autisté – každý máme jinou povahu.

Více o stereotypech u autistů:

Co bych si přála, aby vaše dítě vědělo o autismu

Co byste nikdy neměli říkat autistům

19 tajemství, která vám lidé s autismem nepoví

 

Pozitivní stránky autismu

PAS, neboli poruchy autistického spektra, mají mnoho pozitivních stránek, o kterých se nehovoří tak často, jako o těch negativních – přitom jsou to právě pozitivní stránky autismu, které tvoří základní jádro celé diagnózy. Mezi pozitivní vlastnosti lidí s autismem patří veliký zájem o mnoho věcí, jedinečný náhled na svět, schopnost dlouhodobého soustředění, upřímnost a pravdomluvnost, schopnost vnímat detaily lépe, než mnoho dalších lidí, velmi citlivé a vnímavé smysly a mnoho dalších, unikátních a jedinečných vlastností.

Autisté mívají speciální koníčky, které mohou být velmi hluboké i trvalé. Ačkoliv se nám může někdy zdát, že speciální zájem autistů nemá v praktickém životě využití, není dobré jej ihned zavrhávat. Vhodným přístupem je pokusit se vstoupit s dítětem do jeho světa a vynasnažit se vidět v jeho speciálním zájmu to krásné, co v něm vidí on. 

Více článků o pozitivních stránkách autismu:

10 pozitivních stránek autismu

Pozitivní stránky autismu

Výhody autismu

5 dobrých důvodů, proč milovat Aspergera

Jak je důležité mít diagnózu

Mít odbornou diagnózu nebo nemít? To je častá otázka. Odpověď není jednoznačná – každému vyhovuje něco jiného, každý od diagnózy něco jiného očekává. Diagnóza autismu, ať již lékařská či sebediagnóza, člověku přináší velkou míru sebepoznání a pochopení svého jednání. Lékařská diagnóza má oproti běžné sebediagnóze tu výhodu, že může člověku pomoci k chráněnému místu, případně příspěvkům na péči pro rodiče. 

Více o diagnóze a diagnostice autismu a její důležitosti:

Diagnóza AS u dospělých lidí

Proč je důležité diagnostikovat

Proč jsem ráda, že vím, že mám autismus

Jak důležitá je diagnóza

Popírání mojí diagnózy

3. krok – Přijměte diagnózu
(NEJEN) Pro rodiče autistických dětí

Jak říct dítěti, že má autismus?

Mnoho rodičů neví, jakým způsobem má dítěti sdělit, že se dítě nachází na autistickém spektru – a jestli to mají dítěti vůbec sdělovat. Každý případ je individuální a každé dítě vyjadřuje jiný přístup. Je nutné říci, že dítě má právo vědět, kým je a proč se chová, jak se chová – a rovněž by se za svou jinakost nemělo stydět, mělo by pochopit své obrovské klady, které mu autismus přináší. Před dítětem bychom právě proto ve většině případů neměli nic zatajovat, jeho diagnóza mu neublíží – dítě s diagnózou již stejně nějakou dobu žije. To jsou důvody, proč je diagnózu dítěti dobré sdělit. Dítě má právo vědět, kým je. 

Rovněž by se s dítětem o diagnóze mělo mluvit právě proto, že je zapotřebí vyvarovat se terapií a sporných léčebných postupů, které dítě trápí, nevyhovují mu a mělo by rozumět nejen tomu, proč chcete, aby tyto odborníky navštěvovalo, ale i tomu, proč má právo říct, že mu daná terapie nevyhovuje a kde je konkrétní problém.
O způsobech, jakými sdělili rodiče svému dítěti fakt, že má diagnózu, a o tom, co může špatně zvolená terapie způsobit, si můžete přečíst více v těchto článcích:

Jak říct dítěti, že má autismus

Tiché ruce

Nesmyslné prostředí v ústavech

Jediné doporučení, které by měli znát všichni rodiče

Jak se vyrovnat s diagnózou autismu u vašeho dítěte

Jediná rada, která je opravdu v tomto případě přínosná, je: co nejrychleji 🙂 Autistické děti potřebují silné, srovnané a spokojené rodiče, kteří jim jsou schopni vše vysvětlit speciálním způsobem. K tomu, aby se člověk takovým rodičem stal, je zapotřebí mít o autismu dostatek informací, pochopit, že autismus přináší v životě možná mnohá omezení, ale stejně tak – a ještě navíc – přináší i mnoho kladů do života dítěte (a v důsledku i rodiče) – namátkou – dítě je upřímné, zajímají jej detaily a určité aspekty světa tak moc, že je to pro mnoho z nás nepředstavitelné – pokud se k němu připojíme, můžeme objevit tolik zajímavého…
Další důležitou radou je dbát na svůj vlastní rozum a názory lékařů se řídit s rezervou. Jistě znáte mnoho případů z vlastního okolí, kdy lékař prohlásil, že dítě nebude nikdy chodit, mluvit, zvládat to, co zvládají ostatní – a výsledek byl naprosto opačný. I lékaři jsou jenom lidi a dělají chyby – a do budoucnosti nevidí ani ti nejlepší z nich 🙂
Více se dozvíte v těchto článcích:

Jak zvládat zármutek, bolest, vztek

15 věcí, které bych si přála, abych věděla, když byl synovi diagnostikován autismus

Dopis mámě, která se setkala s autismem

Jediné doporučení, které by měli znát všichni rodiče

Pozitivní přístupy k autismu

Svým známým můžete poslat odkaz na článek 10 věcí, kterými můžete pomoct autistické rodině.

4. krok – Rozvíjejte své dítě po diagnóze tak, jak to dítě samo vyžaduje

Jak ochránit soukromí svého autistického dítěte

I v případě, že je vaše dítě neverbální, neznamená to, že nemá právo na soukromí. I neverbálnímu dítěti je mnoho věcí nepříjemných, ač se nám to tak na první pohled nemusí jevit. Mnoho lidí chybuje v tom, že vystavují veřejně, například na internetové sociální sítě, projevy svých dětí, které často vzbuzují ve společnosti posměch, litování a někdy i agresi. Vašemu dítěti by se neměl nikdo smát, ani jej litovat, ani by mu nikdo neměl chtít ublížit. Vy, jako rodič, musíte své dítě naopak před těmito vlivy chránit.
Proto je dobré se postarat o to, aby vše, co patří do soukromí, v soukromí zůstalo – zachováte tak důvěru mezi sebou a vašim dítětem. Více se dozvíte ve článku
Jak ochránit soukromí svého autistického dítěte

Kolik stojí výchova dítěte s autismem

Častou, a velmi důležitou otázkou, která se týká nejen rodičů, je otázka, kolik vlastně výchova dítěte s autismem stojí. Velmi mnoho záleží na tom, jaké přístupy chcete při výchově autistického dítěte používat. Někteří lidé zvolí terapie, které jsou dražší než jiné terapie, a nejsou tolik účinné a přínosné. Je důležité zjistit, co vašemu dítěti nejvíce vyhovuje a řídit se dle vašeho dítěte. Některé děti nevyžadují laminované obrázky a dokáží svět pojmenovávat i bez zážitkových deníků. Pokud pečujete o autistické dítě, je možné si zažádat o příspěvek na péči.
Některé investice jsou opakované, jiné investice jsou jednorázové – například iPad, který mnohým autistickým dětem velmi pomáhá při interakci se světem (případně je možné zvolit i jiné alternativní komunikační systémy).
Více se o finanční náročnosti výchovy dítěte s autismem dozvíte ve článku

Kolik stojí výchova dítěte s autismem.

Jak rozvíjet řeč u dětí s autismem

Řeč bývá u autistických dětí častým problémem. Některé děti začnou mluvit později, některé mluví velmi brzy, ale nechápou nadsázku, ironii nebo metafory, některé děti nezačnou hovořit nikdy. To však není žádná tragédie!
Existuje mnoho různých způsobů komunikace a řeč je pouze nejrozšířenější z nich. Mnoho autistů, i známých a slavných autistických spisovatelů jako je Carly Fleischmann nebo Amy Sequenzia však komunikuje odlišnými způsoby. Pokud je pro vaše dítě řeč příliš složitá, můžete mu nabídnout znakování, psaní, zezačátku můžete číst hlavně řeč těla. Někteří autisté si vymýšlí i vlastní jazyk.
Více článků o této problematice:
Jak rozvíjet řeč u dětí s autismem

Proč je řeč pro autisty tak složitá

Podcast o řeči u autistů

Jak rozvíjet motoriku u dětí s autismem

Některé autistické děti mohou mít potíže v oblasti hrubé motoriky, některé v oblasti jemné motoriky, některé v obou a jiné děti nemusí mít potíže vůbec žádné. Mezi nejčastější problémy patří problém s koordinací, neodhadnutí tlaku, který je třeba na věc aplikovat, problémy se směry (tedy i se zavázáním tkaniček). Autistické děti mohou mít často nevyhraněnou či zkříženou lateralitu. Nešikovnost není jejich „vinou“ ani ničím, co by dělaly „schválně“. Této nešikovnosti se může říkat odborným názvem – dyspraxie.
Autistickým dětem se dá v tomto ohledu pomoci.

Více o rozvoji motoriky u autistů se dozvíte v těchto článcích:
Jak pomoci malým Aspergerům s motorickými problémy

Problémy s prostorem

 Běžně aspergerovské situace

 Jak jsem se naučila jezdit na kole

Jak vyrábět pomůcky pro autistické děti

Práci s autistickými dětmi lze často zefektivnit díky speciálním pomůckám. Jaké pomůcky to jsou a jak je můžete vyrobit? 

Některým dětem vyhovují tištěné obrázky. Nicméně tiskárna se zdaleka nemusí používat jen k nim: pro rozvoj kreativity existuje všude nejen po internetu spoustu omalovánek, vystřihovánek a různých kreativních činností, které stačí doma vytisknout a děti si mohou cvičit nejen kreativitu, ale i posilovat svou jemnou motoriku.

Některým dětem rovněž pomáhají takzvané stim toys, to jsou hračky, které je uklidní při stresových situacích. Mohou mít různých forem, někdy ani není třeba kupovat speciální hračky. Autistickým dětem mohou velmi pomoci gumové balonky, cokoliv měkkého, které mohou při stresu zmáčknout. Rovněž korálky, kterými se mohou probírat, případně je řadit, mohou být velmi přínosné. Autistické děti uklidňuje i voda, případně měkká, jemná světýlka. Noční projektory nebo rádia s jejich oblíbenou pohádkou jsou jistě dobrou volbou k uklidnění.

Některým dětem pomáhá se spánkem tzv. weighted blanket, tedy těžší peřina, která na dítě vyvíjí příjemný, únosný tlak, který dítěti pomáhá usnout.

Nikdy však autistickým dětem nenabízejte pomůcky, které odmítají, i když jde o pomůcky, které nejsou fyzické – jako například pevné objetí. 

Jak usnadnit spánek autistickým dětem

Autistické děti mívají často potíže se spánkem. Problémy mohou nabývat různých podob: děti mohou mít noční můry, mohou mít potíže usnout,mohou spát velmi málo, mohou velmi brzy vstávat. Tyto potíže mají různé příčiny a rovněž i různá řešení, je vždy namístě zjistit, co Vaše dítě konkrétně trápí, než začnete problém jakkoliv řešit. Často pomáhají různé večerní rituály, měkké světlo, povídky před spaním, těžká přikrývka, tzv. weighted blanket.
Více o tom, jak pomoci autistickým dětem se spánkem:

Jak zajistit lepší spánek dětem s autismem

Asperger a nespavost

Spaní a sny

5. krok – Připravte dítěti dobrý start do života: pracujte nejen s ním, ale i s lidmi kolem něj 

Tipy pro rodiče autistických teenagerů

I autistické děti dorostou do puberty. V českém prostředí jde o často opomíjenou fázi života u autistů – většinou se mluví o malých dětech, vzácněji o dospělých, o teenagerech mnohdy ne. Přesto může být tato fáze života velmi náročná nejen pro dítě, ale i pro jeho rodiče.

Jak tuto část života efektivněji zvládnout vám poradíme ve článcích:
Tipy pro rodiče teenagerů s Aspergerovým syndromem

Rady dospěláků s autismem

Aspergerův syndrom a sebevraždy


Tipy pro všechny, co mají ve svém okolí autistu

Co by se nemělo říkat autistům?

Ačkoliv se tvrdí, že autisté nemají empatii a city, nesmíme na tomto tvrzení setrvávat a šířit jej dál. Existují věci, které autisté musí často poslouchat a jsou z nich nešťastní, neví, jak na ně mají odpovědět, jsou jim nepříjemné, mohou vyvolat úzkostnost. Jak správně komunikovat s autisty už od útlého věku?

Obecně autisté vyžadují přímé jednání bez zbytečných náznaků a vyhrocených manipulačních technik. Mají velmi rádi přímost a upřímnost, jednoznačné pokyny. Je rovněž třeba autistům dopřát dostatek času, než odpoví, případně se můžeme pokusit přeformulovat otázku. Co se nám zdá jednoznačné a snadné nemusí připadat jednoznačné a snadné druhému. Je rovněž zapotřebí nelpět na očním kontaktu. Autisté velmi dobře vnímají, co říkáte, přestože se vám momentálně nedívají do očí. 

Pokud si chcete přečíst další, mnohem podrobnější tipy a informace, doporučujeme tyto články:

Nedorozumění a Asperger

Dvacet věcí, co by se neměly říkat lidem s Aspergerovým syndromem, a patnáct, co jo

10 věcí, které se ženám s autismem neříkají

14 věcí, které nemáte říkat dospělému člověku s autismem

19 tajemství, která vám lidé s autismem nikdy nepoví

Šest frází a otázek, které matou lidi s Aspergerovým syndromem

 5 věcí, které byste nikdy neměli říkat dítěti s AS

Věci, které nesnáším, když NTčka říkají, a proč

Jak milovat autistu?

I autisté jsou lidé – prožívají přátelství, romantické vztahy, lásku. V partnerském soužití, kde však je jedním z partnerů neurotypik, mohou nastat mnohá nedorozumění a potíže. Ty lze odstranit efektivní a správnou komunikací. Tato otázka se možná nabízí i mnohým rodičům, kteří se potýkají s diagnózou autismu u svého dítěte a přejímají nad otázkou, jak jej přijmout a milovat takového, jaký je. Nebo také i v případě, kdy rodič, který se právě seznamuje s čerstvou diagnózou dítěte, a chce se ujistit, že jeho dítě jednou bude schopné mít přátele a partnera, které bude milovat.

Více článků o lásce u autistů:

5 dobrých důvodů, proč milovat Aspergera

 Jak milovat člověka, který má autismus

Proč chodit s Aspergerem

 8 věcí, které musíte vědět, když chodíte s někým, kdo má Aspergerův syndrom

 10 věcí, které byste měli vědět, než někam pozvete holku s Aspergerovým syndromem

České školství a autismus

Autismus, jako každá jiná neurologická variace, vyžaduje i speciální přístup pedagoga ve škole, případně i úpravu školního prostředí. Přístupy, které vyžadují jednotliví autisté, se mohou lišit, a závisejí na jejich zvláštních schopnostech a dovednostech. Existují alternativní vzdělávací systémy, které mohou některým autistům vyhovovat lépe než klasické.

Je to tak proto, že autistické děti nebývají většinou soutěživé (opět, všichni jsme jedineční, mohou a jistě i existují soutěživí autisté), nevyhovuje jim klasické prostředí a běžné setkávání s vrstevníky, mohou mít zvýšený stres ze známkování, látka jim není předkládána tak, aby ji byly děti schopné pochopit (autisté mohou mít problémy s abstraktními pojmy, přestože mohou být inteligentnější než většina ostatních lidí). 

Jak se chovat k autistickému studentovi a co přesně autisté ve školách potřebují se dozvíte v našich dalších článcích:

Vzdělávání a informace

České školství, inkluze a integrace

Moje zlatá léta I   Moje zlatá léta II

Dopis chlapce s Aspergerovým syndromem

 

 

 

Co všechno dokáže dospělý autista?

Častý dotaz nejen maminek, tatínků, prarodičů a učitelů, ale i od autistů samých – ať už pubertálních autistů, kteří se bojí o svou budoucnost, nebo dospělých autistů, kteří cítí, že nenaplňují svůj potenciál. Dospělí autisté mohou zvládnout vše, co ostatní dospělí lidé, a mnohdy toho mohou zvládnout i mnohem víc.

Více se dozvíte zde: 

Dospělý autista

 Zajímavý případ Syda Barretta

15 věcí, které nemáte říkat dospělým autistům

 Co všechno dokáže dospělý asperger

Co si musí autista uvědomit, aby byl šťastný
Autisté, zvláště ti dospělí, mívají potíže se sebevědomím, což je zapříčiněno špatným vedením a nepodporující výchovou, nevyřešenými potížemi ve škole a podobně. I autisté však mohou žít naprosto plnohodnotný a bohatý život, těžit ze své jedinečnosti. Co si musí autisté uvědomit, aby byli štastní?

Co všechno dokáže dospělý Asperger

Pozitivní stránky Aspergerova syndromu

10 pozitivních stránek Aspergerova syndromu

Autistická kultura

Vlastní tvorba

 

DALŠÍ INFORMAČNÍ ZDROJE O AUTISMU

 

Seznam knih o autismu

Temple Grandin, Ph.D: Jiní, ne horší
Temple Grandin, Ph.D: Jak to vidím já
Alan Yau, Příručka pro rodiče

Seznam filmů o autismu
Mary a Max
Simonův vesmír
Jane Wants a Boyfriend
Benny a Joon
Rainman